Z Ruska prchají statisíce lidí před mobilizací. Evropské státy řeší, zda by prchající Rusové měli být označeni za uprchlíky.
Na základě článku na iRozhlas.cz přinášíme stručné shrnutí diskuse o udílení azylu Rusům prchajícím před mobilizací.
Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) Magda Faltová a vedoucí Centra migračního a uprchlického práva při Právnické fakultě Univerzity Karlovy Věra Honusková se ve článku na serveru iRozhlas.cz shodují na tom, že na ryze právní rovině prchání před mobilizací není důvodem pro udělení azylu. Jedná se však o velmi komplikované téma.
„Čistě pod definici uprchlíka podle Úmluvy OSN se takové osoby nevejdou. Nesplňují podmínky, které dokument uvádí. Samo o sobě to, že někdo nechce sloužit v armádě, není z pohledu dlouhodobé judikatury politický názor – měl by k tomu případně být připojený ještě další důvod,” říká Magda Faltová.
Dle Věra Honusková by pro jejich zařazení mezi uprchlíky by bylo nutné vyhýbání se mobilizaci spojit s dalšími důvody, např. příslušností k ohrožené sociální skupině či zastávání politických názorů, které jsou Rusku pronásledované. Jednotlivé žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany by měli podléhat individuálnímu posouzení.
„V některých případech v souvislosti s válkou na Ukrajině by mohla uspět argumentace, že člověk nechce jít bojovat na Ukrajinu, protože se bojí, že tam bude nucen páchat podle mezinárodního práva válečné zločiny.”
Tato argumentace ale může být ale obtížně odůvodnitelná. Další variantou je, že k odvedení daného člověka mělo dojít kvůli jeho politickým názorům. I v takovém případě by udělení mezinárodní ochrany bylo možné po individuálním posouzení případu. Magda Faltová doplňuje, že „v případě ozbrojeného válečného konfliktu, se kterým člověk nesouhlasí a hrozí mu například to, že bude v rámci ruské armády vystavený problematickému zacházení, by se udělení mezinárodní ochrany mělo minimálně posoudit.“
V úvahu poté připadá ještě udělení tzv. doplňkové ochrany, kterou lze udělit někomu, komu v zemi, odkud pochází, hrozí reálné nebezpečí tzv. vážné újmy, nesplňuje ale podmínky pro udělení azylu. Člověka s dočasnou ochranou pak nemůže daný stát vrátit do země, kde by mu hrozila vážná újma. Magda Faltová v tomto ohledu ještě doplňuje: „Tento princip se vztahuje úplně na každého, takže i na Rusy prchající před mobilizací. Výjimky tvoří pouze lidé, kteří spáchali zločiny proti lidskosti.“ Honusková však doplňuje, že „[o]hrožení života v boji pod vážnou újmu nespadá. Tam jde pak o to, jestli existuje nějaká úprava či praxe postihu, který je zcela jasně nepřiměřený nebo arbitrární.“
Zvažování udělení azylu je obecně ale obtížné i z čistě praktických důvodů:
„Daný člověk nemá přístup k věcem zanechaným ve státě, který opustil. Nemůže přijít a ukázat v zemi, kde žádá o azyl, důkaz z policejní stanice, že ho někdo pronásledoval, že to ohlásil a snažil se to řešit, ale stát to neřešil. V případě, že je člověk pronásledován, nemá ve stát důvěru.”
Premiér Petr Fiala prohlásil, že Česko bude s lidmi prchajícími před mobilizací jednat, jak s jinými žadateli o azyl. Vláda aktuálně nemá informace o tom, že by se počet žadatelů o azyl z Ruska nějak zvýšil. Ani SIMI nezaznamenalo nárůst klientů.
Celý článek z iRozhlas.cz najdete ZDE.
Férové migrační doporučení ke čtení: Téma udílení azylu Rusům v době Putinem rozpoutané války na Ukrajině rezonuje napříč Evropou. Evropská unie nechala rozhodnutí vpustit lidi přicházející z Ruska, na členských státech. V článku na blogu Justice Everywhere se k němu vyjádřil i filosof Felix Bender, který se ve své práci věnuje politické filosofii a etice v návaznosti na téma uprchlictví. V článku rozebírá, jak současná debata okolo udílení azylu Rusům prchajícím před mobilizací zavádí moralizování a rozlišování mezi „dobrými a špatnými uprchlíky“ do politického rozhodovacího procesu. Vřele doporučujeme k přečtení.
