Jak bojovat s ekonomickým násilím?
Evropský institut pro genderovou rovnost (EIGE) se v jedné ze svých posledních zpráv zaměřil na problematiku ekonomického násilí. Prezentuje důležitá data a praktická doporučení pro ochranu žen, včetně migrantek a uprchlic, zakoušejících tuto mnohdy na první pohled neviditelnou formu násilí. Jak může EU a její členské státy podpořit potírání ekonomického násilí a jak lépe chránit oběti?
Aktualizováno 5 června, 2024
Evropský institut pro genderovou rovnost (EIGE) je nezávislá instituce Evropské unie založená v roce 2010. Jeho cílem je podpora rovnosti žen a mužů, boj proti diskriminaci na základě genderu a zvyšování povědomí o genderových otázkách v EU. Poskytuje odborné analýzy, sbírá data a nabízí nástroje pro zlepšení genderové rovnosti.
Co je ekonomické násilí?
Ekonomické násilí je jednou z forem domácího násilí. Je to čin nebo chování, které omezuje finanční nezávislost druhé osoby. Osoba, která se dopouští ekonomického násilí, kontroluje a ovládá finanční příjmy oběti. To vede k ohrožení ekonomického zabezpečení oběti i její potenciální soběstačnosti.
Kdo je nejvíce ohrožen?
Ekonomické násilí často zasahuje ženy v heterosexuálních vztazích. Dle průzkumu o násilí páchaném na ženách v průměru 12 % žen v EU zažilo ekonomické násilí ze strany partnera.
Ekonomické násilí představuje vyšší míru zranitelnosti u marginalizovaných skupin, jako jsou etnické menšiny, migrantky/i, osoby se zdravotním postižením a další.
Často se vyskytuje v rámci partnerských vztahů, manželství nebo v rodině. Původce násilí v těchto případech zneužívá blízkých vztahů s obětí, protože jeho přístup a kontrola k financím oběti znemožňuje oběti odejít a osamostatnit se.
Data k ekonomickému násilí v EU
Sběr dat EIGE v letech 2018 až 2020 ukázal, že v souladu s požadavky EIGE disponuje daty o ekonomickém násilí pouze Lotyšsko, dalším 12 zemím pak chyběly klíčové informace o pohlaví oběti a pachatele a/nebo o jejich vztahu, což znemožnilo posouzení genderového rozměru této formy násilí.
Hlavními problémy, které brání efektivnímu sběru dat o ekonomickém násilí v EU, jsou především různorodé postupy sběru dat v jednotlivých členských státech. Zároveň chybí společná definice ekonomického násilí v EU a pouze některé členské státy uznávají a kriminalizují všechny formy ekonomického násilí, jako je např. sabotáž vzdělání nebo zaměstnání oběti.
Kromě systémových překážek navíc existují i další faktory, které brání sběru dat. Mnoho obětí se obává represí ze strany původců násilí a jejich čin nenahlásí. Zároveň chybí dostatečná osvěta o tomto tématu, která by pomohla obětem identifikovat a pojmenovat, co se jim děje.
V některých zemích není ekonomické násilí oficiálně uznáváno jako trestný čin, a proto se o něm nesbírají relevantní data. Navíc různé instituce používají různé systémy pro záznam dat, což ztěžuje jejich srovnání a analýzu.
Kde je ekonomické násilí kriminalizováno?
Na celém světě žije 1,4 miliardy žen v zemích, které nedefinují ekonomické násilí v právním systému nebo nedokážou poskytnout adekvátní právní ochranu oběti. I přes ratifikaci Istanbulské úmluvy státy často selhávají v kriminalizaci ekonomického násilí v partnerských vztazích. Přitom členské státy, které ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, jsou povinny přijmout legislativní opatření k prevenci a potírání genderově podmíněného násilí, vč. shromažďování a šíření dat k ekonomickému násilí.
Na úrovni EU směrnice o právech obětí (2012/29/EU) sice stanovuje minimální standardy pro ochranu obětí násilí, ale členské státy je ne vždy důsledně dodržují. V roce 2022 Evropská komise navrhla novou směrnici o boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, která explicitně uznává ekonomické násilí a zavádí komplexní opatření pro jeho potírání.
Doposud ekonomické násilí v rámci zákonů o domácím násilí kriminalizovalo pouze devět členských států EU: Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Litva, Maďarsko, Malta, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko.
Aktuálně je tomu o něco blíže i Česká republika. Doufejme, že se Poslanecké sněmovně a Senátu ČR – ač stále nebyla ratifikována Istanbulská úmluva – podaří v příštím roce schválit zákon o domácím násilí, kterým bude definováno právě i násilí ekonomické.
Je nutné, aby státy na všech úrovních aktivně bojovaly proti ekonomickému násilí a zajistily obětem přístup k spravedlnosti a potřebné ochraně. Implementace Istanbulské úmluvy a důsledné prosazování směrnic EU o právech obětí a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí jsou klíčové kroky k dosažení tohoto cíle.
Koordinace opatření EU a členských států v boji proti ekonomickému násilí
Abychom účinně zabránili ekonomickému násilí na ženách a monitorovali jeho výskyt v EU, je nutné přijmout proaktivní a jednotná opatření na úrovni EU i členských států. Následující doporučení lze uplatnit na obou úrovních a zlepšit tak sběr dat a boj proti ekonomickému násilí obecně.
Doporučení na evropské úrovni
1. Implementace právních standardů Istanbulské úmluvy v rámci kompetencí EU s cílem dále rozvíjet komplexní rámec boje proti násilí na ženách.
2. Přijetí směrnice EU o násilí na ženách o všech formách násilí na ženách a domácím násilí. Tato směrnice by měla doplňovat implementaci Istanbulské úmluvy, dále zlepšit sběr dat v celé EU a zajistit cílená preventivní a ochranná opatření.
3. Vyčlenit finanční prostředky na opatření zaměřená na prevenci a boj proti ekonomickému násilí. Monitorování a evaluace by měly být nedílnou součástí činností financovaných EU, které se týkají ekonomického násilí na ženách.
4. Umožnit sdílení zkušeností, osvědčených postupů a výměnu informací mezi vnitrostátními orgány, tvůrci politik a nevládními organizacemi.
Doporučení pro členské státy EU
1. Přijmout, implementovat a sledovat primární a sekundární preventivní opatření zaměřená na řešení genderové nerovnosti jako hlavní příčiny násilí na ženách.
2. Zavést nebo nebo novelizovat stávající legislativní opatření ke kriminalizaci ekonomického násilí tak, aby byly oběti chráněny a pachatelé tlačeni k odpovědnosti.
3. Sbírat, analyzovat a sdílet administrativní údaje o ekonomickém násilí v souladu s požadavky EIGE, tedy minimálně rozdělené na ženy a muže a dle vztahu původce násilí s obětí.
4. Pravidelně provádět populační průzkumy k ekonomickému násilí a specifickým znakům tak, aby bylo možné intersekcionálně zkoumat jeho příčiny a důsledky.
5. Vyčlenit zvláštní finanční prostředky pro instituce k zajištění kontinuity sběru dat a zároveň jim umožnit pravidelná školení za účelem prohloubení porozumění tomuto fenoménu.
6. Zlepšit koordinaci a spolupráci mezi institucemi při zaznamenávání, zpracovávání a publikaci dat k ekonomickému násilí.
