Šikana je problémem, nezlehčujme ji
Děti, které kvůli válce musely opustit svůj domov, čelí na českých školách nové hrozbě – šikaně. Někdy jde o posměch kvůli přízvuku, jindy o otevřenou nenávist. „Šikana je problémem většiny škol. Vyskytuje se v různé míře téměř všude,“ upozorňuje organizace Nevypusť duši. Selhává včasná reakce ze strany školy, ale i rodičů či samotného dítěte. Přitom šikana může mít hluboké a dlouhodobé dopady na psychické zdraví i školní úspěšnost dítěte.
Aktualizováno 29 července, 2025
Děti, které kvůli válce musely opustit svůj domov, čelí na českých školách nové hrozbě – šikaně. Někdy jde o posměch kvůli přízvuku, jindy o otevřenou nenávist. „Šikana je problémem většiny škol. Vyskytuje se v různé míře téměř všude,“ upozorňuje organizace Nevypusť duši. Selhává včasná reakce ze strany školy, ale i rodičů či samotného dítěte. Přitom šikana může mít hluboké a dlouhodobé dopady na psychické zdraví i školní úspěšnost dítěte.
Dany už delší dobu snášel posměšky a postrkování ze strany skupiny sedmáků. V duchu si říkal: „Nejsem slaboch, vydržím to.“ Viděl, že podobné chování zažívají i další chlapci. O všem si povídali jen mezi sebou – rodičům se nesvěřil. Situace se však postupně zhoršovala…Jednoho dne, po vyučování, když se vracel domů klidnou uličkou, ho skupina chlapců fyzicky napadla. S výkřiky: „P…j Ukrajinec, nemáš tu co dělat, vrať se na Ukrajinu!“ ho srazili na zem a udeřili do hlavy. Neví, jak dlouho ležel bezmocně na zemi – ztratil vědomí.
Tento příběh řešila na jedné pražské škole interkulturní pracovnice z naší organizace Simi v roce 2023. V tomto případě se maminka obrátila s žádostí o pomoc na školu. Škola situaci začala ihned řešit. Není to však samozřejmost.
„Když vám spolužák plivne do obličeje jen proto, že jste z Ukrajiny, něco je špatně. Ale když na to nikdo nereaguje, je to ještě horší,“ popisuje jedna z ukrajinských maminek, která se rozhodla své dítě kvůli šikaně ze školy odhlásit a přihlásit na jinou školu. Není sama. Podobnou situaci řešila v tomto školním roce i naše klientka: „Spolužáci mému synovi nadávali, strkali ho, brali mu věci. Obrátili jsme se na školu, ale ta věc neřešila, a tak jsme přešli do jiné školy. Teď je syn spokojený a v nové škole má spoustu kamarádů.”
„V organizacích, které se věnují podpoře migrantů, se opakovaně setkáváme s příběhy ukrajinských dětí, které se staly terčem útoků svých spolužáků – ať už verbálních, psychických, nebo fyzických. Některé děti se bojí chodit do školy, jiné mlčí, dokud není pozdě. Setkáváme se s tím, že rodiče se bojí konfrontovat školu, aby se situace jejich dítěte ještě nezhoršila,“ říká expertka na vzdělávání v Simi.
“Ukrajinci nejsou zvyklí si stěžovat”, doplňuje naše psycholožka pracující s ukrajinskými, ruskojazyčnými i českými dětmi a upozorňuje, že jen velmi zřídka přivedou rodiče dítě s tím, že je obětí šikany.
“V 95 % případů přicházejí děti kvůli špatnému prospěchu nebo stížnostem školy na jejich chování. Jinými slovy – dítě, které je zoufalé z problémů ve škole, doma místo podpory dostává trest, a přitom dál mlčí o tom, co se skutečně děje.”
Dodává k tomu: “Často se oběti šikany dostávají ke mně na doporučení pediatra – objevují se somatické zdravotní problémy a lékaři nenacházejí žádné objektivní příčiny. V tomto směru si velmi vážím českých škol. Ředitelé, pokud vidí problémy s adaptací, někdy posílají dítě k psychologovi i povinně. Učitelé si často vyžádají můj kontakt, aby se mohli poradit, jak pomoci dítěti začlenit se do kolektivu.”
Organizace Nevypusť duši upozorňuje: „Šikanu je těžké zmapovat, protože často zůstává dlouho skrytá.“ Pracovnice z organizace Nevypusť duši upozorňují: „Jedním z nejčastějších důvodů, proč se šikana ve školách neřeší, je její bagatelizace.“
Co je a co není šikana?
Organizace Nevypusť duši na své stránce popisuje, jakým plíživým procesem šikana často je. „Šikana přitom obvykle začíná nenápadně – třeba tím, že někdo ve třídě není oblíbený, ostatní se mu vyhýbají, pomlouvají ho nebo si z něj dělají legraci. V náročných situacích si pak spolužáci vybíjejí napětí právě na něm.” Důležité je zastavit šikanu už v tomto momentu. Když se utvoří skupina agresorů, kteří začnou oběť cíleně šikanovat a chování se ve třídě stává „normou“, je náprava vztahů ve třídě mnohem náročnější.
„Zásadní v řešení šikany tedy je si uvědomit, že hranice mezi škádlením a šikanou je velmi tenká. Pokud si dítě neumí z legrace „vrátit“, bránit se nebo se cítí bezmocně, a přitom nepříjemné chování přetrvává, nejde už o škádlení. Je čas zasáhnout.“
Důležité je nepodceňovat ani šikanu, která se odehrává online. Děti jsou dnes často terčem posměchu na sociálních sítích, někdo jim může posílat urážlivé zprávy, zveřejňovat jejich fotky bez svolení nebo je zesměšňovat v online hrách. I toto je forma šikany a je potřeba ji brát vážně. Děti by měly být vedeny k tomu, aby si takové zprávy nevymazávaly, ale naopak si je uchovaly – například pomocí screenshotů. Mohou sloužit jako důkaz a pomoci dospělým při řešení situace.
Týká se to hlavně dětí z Ukrajiny?
Žáci a žákyně s odlišným kulturním zázemím bývají ve školním prostředí snadno rozpoznatelní – ať už kvůli přízvuku, neznalosti českého jazyka, odlišnému chování nebo kulturním zvyklostem. Tyto odlišnosti je mohou ve třídě izolovat a vést k jejich stigmatizaci. Výzkum Kabancové a Machovcové z roku 2018 ukázal, že děti migrantů mají vyšší pravděpodobnost stát se terčem různých forem šikany, přičemž významnou roli hraje tlak na přizpůsobení se většinové společnosti. Děti jsou často konfrontovány s očekáváním rychlé asimilace, na kterou nejsou připraveny. Pokud těmto nárokům nedokážou dostát, bývají z kolektivu vylučovány.
Nejedná se ale jenom o ukrajinské žáky. Minulý rok řešila šikanu svého syna i rodina ze Sýrie: “Děti mu říkaly, že má v tašce bombu a pořád na něj pokřikovali. Problémem nebyla čeština, tu má skvělou, ale barva pleti. Najednou se mu zhoršil prospěch, měl jedničky, pak najednou pětky. Každý den se vracel ze školy a plakal. Začal mít bolesti břicha, nechtěl chodit do školy. Začala jsem situaci řešit, ale dostala jsem radu, ať nemluvím a nestěžuji si. Třídní učitelka problém nechtěla vidět, nakonec jsme požádali o přestup na jinou školu a je to lepší. Teď cítím, že jsme na škole, kde ředitel i učitel mají zájem a jsme tam teď spokojeni.”
U dětí s uprchlickou zkušeností navíc hraje roli i psychické zatížení. Musí se rychle adaptovat – naučit se nový jazyk, najít si kamarády, orientovat se ve školním systému – a přitom často nesou obavy o blízké, kteří zůstali v zemi, která není bezpečná. Tento dlouhodobý stres může vyústit v chování, které je ve škole vnímáno jako problematické, a to může negativně ovlivnit jejich vztahy s učiteli i spolužáky.1
- Práci s dětmi s traumatem se věnuje i trauma respektující přístup od organizace SOFA. ↩︎
Případ ze školy: když místo podpory přijde odmítnutí
Problematické někdy je i chování učitelek a učitelů, pokud posměšky přehlíží nebo dokonce podporují. Naše psycholožka upozorňuje, že někteří podceňují emoční stav dítěte. “Často dochází k dobře maskovanému posměchu – například když stydlivé dítě pravidelně nutí prezentovat před třídou, vysmívají se jeho tichému hlasu, vzhledu, žádostem o záchod, přízvuku nebo chybám ve výslovnosti. Někdy dochází i k přímým urážkám dítěte. Třída si z učitele bere příklad: Když to může učitel, je to v pořádku.“
Někdy se situaci podaří vyřešit uvnitř školy, jindy je potřeba zapojit odborné organizace a zahájit šetření. Podobný případ jsme řešili i v Simi: „V tomto školním roce jsme podporovali žáka, který i přes dlouhodobou mimoškolní pomoc nevykazoval zlepšení v českém jazyce. Kontaktovali jsme vyučující s prosbou o informace k učivu a doporučení k procvičování. Místo spolupráce však začala učitelka o žákovi mluvit v negativních souvislostech, jeho známky se zhoršily a maminka váhala, zda situaci řešit, aby mu ještě více neuškodila. Ke zlepšení došlo až po opakovaném jednání se školou.“
Tento příběh ukazuje, jak důležité je vidět dítě v kontextu jeho životní situace a hledat způsoby, jak mu být oporou – i tehdy, když jeho chování neodpovídá běžnému očekávání. Neúspěch dítěte ve škole nemusí znamenat nedostatek snahy. Mnohdy jde o důsledky hlubších problémů, které známky ani kázeňská opatření samy o sobě nevyřeší. Každé dítě potřebuje zažít přijetí, důvěru a respekt. Teprve v takovém prostředí se může učit se a rozvíjet svůj potenciál.
Další zdroje
- Co je a co není šikana: https://www.minimalizacesikany.cz/
- Příběhy dětí: https://junior.rozhlas.cz/sikana-skutecne-pribehy-z-ceskych-skol-ktere-byste-nechteli-zazit-9231712
- Video od Mety: https://www.youtube.com/watch?v=uNoS3P-QG5s
