Cizinci a cizinky prožívají nouzový stav obdobně jako občané ČR. Mnoho z nich se ocitlo v obtížné osobní i finanční situaci, bojují s domácí školou včetně výuky češtiny svých dětí, pracují jako lékaři, pečovatelé, zdravotní sestry či prodavačky, na stavbách, v zemědělství. Stejně jako Češi šijí roušky, starají se o seniory, dobrovolničí.
V Hospodářských novinách vyšel obsáhlý rozhovor s Magdou Faltovou, ředitelkou Sdružení pro integraci a migraci. Ústředním tématem celého rozhovoru byla pracovní práva cizinců v České republice a také to, jak se k cizincům zachovaly firmy během pandemie Covid-19.
Během koronavirové krize se zintenzivnili snahy nepocitvých zaměstnavatelů řešit krizi protiprávním jednáním.
V Česku roste počet dětských uprchlíků bez doprovodu rodičů. Dětským domovům určeným pro jejich péči se plní kapacity, kromě nich na to upozorňuje také Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Náctiletí sami překonávají trasu dlouhou několik tisíc kilometrů a podle slov ředitele OPU Martina Rozumka někteří čelí i týrání ze strany převaděčů, kteří se z nich snaží dostat co nejvíce peněz.
Vzhledem k řadě nedorozumění a k útokům na OPU v Poslanecké sněmovně zaměstnanci OPU připravili vyjádření, které vysvětluje postup a důvody této organizace v kauze určování věku nezletilých uprchlíků bez doprovodu rodičů a jejich detence – zbavení osobní svobody.
Pamatujete si na dobu, kdy hrdinní Češi volali policii na muzikanty z Beninu, na lesní dělníky, či na kominíka v Domažlicích? Máloco Češi prožívají tolik a máloco je tolik rozděluje. Od tzv. Uprchlické krize z roku 2015 nám uběhlo 5 let, a Česko, Německo, ani jiný Evropský stát se zatím nehroutí. Polevila naše hysterie, nebo se uprchlíků stále k smrti bojíme?