Hořící tábor Moria a nové trasy. Co se dělo s uprchlíky, zatímco Evropa řešila sebe samu

Dvacátého června si Světovým dnem uprchlíků připomínáme ty, kteří museli opustit své domovy. Jaký byl pro uprchlíky rok, kdy se Evropa musela věnovat především vlastním problémům? Situaci uprchlíků pro Deník N přibližují naši experti Martin Rozumek (OPU) a Magda Faltová (SIMI).

Uprchlíků a migrantů, kteří během pandemie koronaviru přišli do Evropy, bylo méně než v předchozích letech. Oběti, které se utopily ve Středozemním moři, se však nadále počítaly ve stovkách. A desetitisíce těch, kteří byli v Evropě již před pandemií, ani dnes nejsou o nic blíže k udělení azylu.

„Do Řecka vidíme i nadále přicházet lidi ze zemí jako Sýrie, Afghánistán či Irák. Důvody pro udělení azylu jsou zjevné, velmi často totiž jde o ty, kteří jsou podle Ženevské úmluvy uprchlíky a na přijetí v Evropě mají nárok,“ vysvětluje ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. „Situace ve Španělsku je ale odlišná – ve statistikách například často vidíme občany západní nebo severní Afriky. Tady jde spíše o ekonomickou migraci,“ popisuje Rozumek dále.

Kdo je uprchlík, a kdo zas ekonomický migrant, se však nerozlišuje snadno. Dobrým příkladem je případ Bangladéšanů, kterých do Evropy v posledních měsících statisticky přicházelo nejvíce. Situace v jejich domovině je dlouhodobě problematická – země je politicky nestabilní, chudá, a k tomu všemu se stále častěji přidávají i environmentální problémy, například záplavy. Určit jeden důvod, proč lidé v posledních měsících migroval
proto nelze.

A něco podobného se podle ředitelky Sdružení pro integraci a migraci Magdy Faltové děje i v dalších regionech, které se v počtu příjezdů do Evropy umisťují na nejvyšších příčkách – například v zemích západní Afriky, které se potýkají s rozšiřující se Saharou i pobřežní erozí, ale i nedostatkem práce způsobeným přehnaným rybolovem velkých
firem.


„Ženevská úmluva definuje uprchlíka jako člověka, který čelí pronásledování z důvodu příslušnosti k rase, politickému názoru, sociální skupině či náboženství. V praxi jde ale často o kombinaci faktorů – příslušnost k menšině například může znamenat, že vaše děti nemohou chodit do školy, nenaučí se číst a psát, vaše rodina je extrémně chudá. A proto vás některé země budou vnímat jako ekonomického migranta,“ vysvětluje Faltová.

V dnešním světě, kde se politické výzvy stále častěji směšují s těmi ekonomickými a klimatickými, proto pojmy, se kterými jsme zvyklí v tématu migrace zacházet, narážejí na limity.

Jaká je nynější situace uprchlíků na moři či pevnině? A je možné situaci vyřešit společnou evropskou migrační a azylovou politikou? Na otázky dále v článku pro Deník N odpovídají naši experti Martin Rozumek (OPU) a Magda Faltová (SIMI).

Celý článek si můžete přečíst zde.

Nejnovější aktuality

Novela zákona o pobytu cizinců splnila jen zlomek očekávání

Novorozenci budou mít nově přístup do veřejného zdravotního pojištění, zhorší se ovšem postavení osob bez státní příslušnosti a některých rodinných příslušníků občanů ČR a EU. Nadále se zhoršují podmínky pro cizince s komerčním zdravotním pojištěním.

Trendy v zahraniční zaměstnanosti a (ne)rovný přístup na trh práce v České republice

Počet migrantů včetně zahraničních pracovníků v České republice v posledním desetiletí rostl a ani dopady pandemické situace v roce 2020 tento trend příliš nezvrátily. Vlivem dělení migrantů na občany EU/EHP a Švýcarska a občany třetích zemí jsou mezi těmito dvěma skupinami patrné významné rozdíly z hlediska jejich migračních a integračních strategií.

Systémové potíže statistických dat o migraci

Otázka sběru, dostupnosti a využití dat o migraci, migrantech a různých aspektech jejich života v České republice je velmi komplexním tématem. Statistické údaje jsou jedním z nejdůležitějších zdrojů, díky nimž jsme alespoň do nějaké míry popsat a uchopit, jakou podobu migrace a integrace migrantů v České republice má.

Největší slabinou české migrační politiky jsou čeští politici

Martin Rozumek (Organizace pro pomoc uprchlíkům) pro Deník Referendum přehledně a stručně shrnuje aktuální situaci na poli migrační a azylové politiky.

Česko by mělo dle Marina Rozumka přijmout další uprchlíky z Afghánistánu, kde jim hrozí nebezpečí ze strany Talibánu.

Evropská unie vyzývá členské státy k pomoci afghánským běžencům, kterým hrozí nebezpečí ze strany Tálibánu. Nabídnout dobrovolně azyl těm, kteří jsou takto ohroženi ale Česká republika, Rakousko, Dánsko, Maďarsko či Polsko neplánují. V pořadu Pro a proti na toto téma diskutovali předseda zahraničního sněmovního výboru Ondřej Veselý (ČSSD) a ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.