Istanbulská úmluva, oficiálně známá jako Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, je mezinárodní smlouva, která byla přijata v roce 2011 v tureckém Istanbulu. Jejím hlavním cílem je prevence násilí na ženách a domácího násilí, ochrana obětí, ale i práce s původci násilí. Úmluva klade důraz na rovnost žen a mužů a tvoří komplexní soubor opatření k boji proti těmto formám násilí. Ratifikace Úmluvy by konkrétně pro Česko znamenala především právě účinnější ochranu obětí a v obecnější rovině utvoření přívětivějšího prostředí pro prevenci genderově podmíněného násilí a jeho uvědomění jako celospolečenského problému.

Debaty kolem Úmluvy jsou v Česku již delší dobu provázeny množstvím dezinformací, mýtů, demagogických argumentů a neopodstatněných negativních tvrzení, což se nakonec projevilo i při samotném jednání Senátu. Přesto Úmluva našla 34 ze 71 přítomných senátorů/ek, kteří a které její ratifikaci podpořili/y. K přijetí chyběly pouze dva hlasy. 

Koalice Hlas proti násilí, která vznikla na podzim 2019 spoluprací organizací, které se dlouhodobě věnují lidským právům, násilí na ženách a domácímu násilí, přijetí této Úmluvy dlouhodobě prosazují a toto téma pravidelně vnášejí mezi současné senátorky a senátory. Po neúspěchu v Senátu se nyní obrací také na poslaneckou sněmovnu s otevřeným dopisem, ve kterém společně se Sdružením pro integraci a migraci a dalšími organizacemi vyzývají předsedkyni sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, stejně jako ostatní poslance a poslankyně, aby sněmovna co nejdříve zahájila jednání o Úmluvě a podpořila její ratifikaci. K otevřenému dopisu je stále možné připojit svůj podpis.

Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) se problematice násilí na ženách věnuje dlouhodobě. Právě migrantky totiž patří mezi časté oběti tohoto násilí. Tyto ženy se nacházejí ve specifické a často znevýhodněné situaci, která může zvyšovat jejich zranitelnost. SIMI poskytuje pomoc a podporu migrantkám, které čelí násilí, a spolupracuje s dalšími organizacemi zaměřenými na oběti násilí. Díky této praxi víme, jak zásadní je Istanbulská úmluva pro vytvoření efektivního systému ochrany, prevence a pomoci obětem. Proto se aktivně zasazujeme o její ratifikaci, abychom zajistili lepší ochranu lidských práv pro všechny ženy bez ohledu na jejich původ.

V České republice bylo k 1. dubnu 2024 338 736 uprchlíků z Ukrajiny. Přes 87 867 žije v Praze. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu Česká republika udělila dočasnou ochranu ve více než 600 000 případech. Zhruba třetina z nich tak byla ukončena, většinově se jednalo o ukončení z důvodu odchodu uprchlíků zpět na Ukrajinu.

Přestože zdaleka ne všichni lidé z Ukrajiny, kteří do České republiky od začátku invaze přišli, zde nadále zůstávají, stále přichází asi 1300 ukrajinských uprchlíků denně. Dle dat PAQ Research z listopadu 2023 plánuje v ČR zůstat alespoň další dva roky zhruba 58 % uprchlíků. 

Níže shrnujeme výsledky výzkumů týkající se integrace uprchlíků z Ukrajiny. Výzkumná šetření se uskutečnila v průběhu roku 2023, a to v listopadu 2023 (PAQ Research), červenci 2023 (UNHCR) a červnu 2023 (IOM).

Integrace 

Bydlení

Data ukazují, že vzrostl podíl uprchlíků, kteří bydlí v nájmu (asi 70 % uprchlíků), zatímco 16 % bydlí na hotelech a ubytovnách. Také se zvýšil podíl uprchlíků, kteří si hradí celé bydlení sami (79 %). Bydlení však stále zůstává pro uprchlíky výzvou. Pětina domácností má problém platit nájem včas. Pro ty, kteří bydlí na ubytovnách, je značně těžší změnit své bydlení (nejčastěji přejít do nájmu). To dokazuje i fakt, že z nebytového bydlení se dostalo jen minimum z uprchlíků, kteří v něm žili na konci roku 2022. 

Pracovní trh

Podíl uprchlíků zapojených na pracovním trhu stále roste. Přes 70 % pracuje v ČR, přesto ale 61 % uprchlíků pracuje pod svou kvalifikací. Alarmující je skutečnost, že 16 % uprchlíků pracuje bez pracovní smlouvy a nedobrovolně tak riskují pracovní vykořisťování.

Jazyk

Jazyk je důležitým aspektem pro integraci uprchlíků. Česky se domluví 57 % dětí a 47 % dospělých uprchlíků z Ukrajiny. Na kurzy češtiny však chodí jen ⅓ z dospělých uprchlíků – nejčastěji uprchlíci nechodí kvůli nedostatku času, nebo nedostatku financí na uhrazení kurzů.

Zdraví

Výzkumy se také zabývají zdravotní situací uprchlíků. 23 % domácností a 14 % uprchlíků pociťuje problémy s mentálním zdravím, které ovlivňují jejich každodenní fungování.

Ženy uprchlice

Data ukazují, že v České republice v polovině domácností ukrajinských uprchlíků žije jen žena bez partnera. Uprchlice navíc čelí specifickým výzvám. Ženy uprchlice se také potýkají s prekarizovanou prací a mzdovým znevýhodněním na pracovním trhu. Pod svou kvalifikací pracuje 65 % žen, mají také obecně nižší mzdy (než muži) a mají častěji prekérní práci než muži (63 % vs 50 %).

Zdroje:

IOM (2023). SOCIO-ECONOMIC SITUATION OF UKRAINIAN REFUGEES WITH A FOCUS ON WOMEN. Dostupné z: https://dtm.iom.int/sites/g/files/tmzbdl1461/files/reports/DTM_Czechia_Socio-eco_condition_Ukrainian_refugees_JAN-JUN_2023.pdf

PAQ Research (2024). Integrace ukrajinských uprchlíků: 2 roky poté a výhled na 2024+. Dostupné z: https://www.paqresearch.cz/post/dva-roky-pote/

UNHCR (2023). Czechia: Multi-Sector Needs Assessment (December 2023). Dostupné z: https://data.unhcr.org/en/documents/details/105509

Foto: Freepik (www.freepik.com)

1) Došlo ke schválení tzv. migračního paktu, který pravděpodobně povede k rozsáhlému porušování lidských práv v Evropě a na jejích hranicích. Mimo další škody, které pakt pravděpodobné napáchá, bude častěji a ve větším rozsahu docházet k zadržování lidí na hranicích, a to bez výjimek týkajících se věku zadržených osob. Proti tomu se v tiskovém prohlášení vymezili i experti OSN, kteří s ohledem na schválení paktu apelují na členské státy EU, aby do svých národních zákonů zavedly explicitní zákaz detence dětí. Dále pakt zavede automatické postupy u deportace neúspěšných žadatelů o azyl, sníží záruky během hraničních postupů a pravděpodobně zvýší míru rasového profilování během hraničního řízení. Umožní také členským státům obcházet poskytování klíčových záruk žadatelům o azyl, pokud bude daný stát trvditt, že třetí země vytlačuje migranty na jejich hranice. Migračnímu paktu, jeho schvalování a kritice jsme se věnovali v článcích ZDE a ZDE.

2) Dále byla přijata (23. dubna) Směrnice o boji proti obchodování s lidmi (Anti-Trafficking Directive). Ta se zaměřuje na kriminalizační přístup, který nedostatečně posiluje práva obětí a ohrožených osob. Ukládá například členským státům kriminálně stíhat vědomé využívání služeb obchodovaných osob, přestože neexistují žádné důkazy, že by to bylo účinné při boji proti obchodování s lidmi. Naopak další kriminalizace pravděpodobně povede k diskriminačním policejním postupům, zejména zacílených na sexuální pracovnice. Nebylo dosaženo žádného pokroku ohledně umožnění obchodovaným osobám získat povolení k pobytu.

3) Byly schváleny změny v Schengenském hraničním kodexu, u kterých hrozí, že promění schengenské území v prostor, na který bude aplikován dohled prostřednictvím technologií a ve kterém se de facto legitimizuje rasové profilování, podporují se pushbacky a je narušena svoboda pohybu. PICUM se připojilo k výzvě občanských organizací, které ohrazují proti škodám, které tato úprava může napáchat. Tomuto tématu se v budoucnu budeme na těchto stránkách dále věnovat.

4) Nová Směrnice o násilí proti ženám (přijatá 24. dubna), která sice představuje zásadní krok správným směrem, nicméně vynechává klíčové způsoby ochrany migrantek. Text směrnice totiž nezajišťuje ochranu žen bez dokladů před imigračními kontrolami, pokud nahlásí násilí a zneužívání policii.

Přestože jsou tyto legislativní soubory velmi odlišné, všechna tyto změny ukazují celkové zanedbávání lidských práv osob v neregulérním postavení a rasově diskriminovaných skupin. Zásadně také zdůrazňují potřebu existence silného hnutí bojujícího za spravedlnost pro migranty v kontextu nového zákonodárného období EU.

Více informací a potřebného kontextu najdete v newsletteru sítě PICUM (v angličtině).

Praha 3 dlouhodobě patří k částem hlavního města, kde je podíl migrantů na obyvatelstvu nejvyšší (údaje MV ČR). Už v letech před ruskou válkou na Ukrajině to byla téměř čtvrtina. Z hlediska státní příslušnosti jsou zde v obyvatelstvu, kromě celorepublikově nejpočetnějších zemí (Ukrajina, Rusko, Vietnam a Slovensko), výrazněji zastoupeni občané EU. Po příchodu ukrajinských uprchlíků od jara 2022 již beztak dost významné celkové počty ještě vzrostly. Množství migrantů žijících v městské části tak převýšilo např. množství zdejších seniorů.

Právě markantní přítomnost expatů a občanů EU, kterou z velké části tvořili studenti vysokých škol a zaměstnanci mezinárodních firem, tedy lidé převážně mladšího a středního věku, často bez závazků a speciálních potřeb, ovšem s dostatečným materiálním a institucionálním zázemím, odváděla pozornost od více znevýhodněných migrantů, jako jsou rodiče s dětmi, senioři, dlouhodobě nemocní či sociálně slabí. Vznikal tak hrubě zkreslený dojem, že místní migranti si i bez češtiny s podporou svých škol a zaměstnavatelů s životem v Česku snadno poradí.

Jak však čísla setrvale stoupala, začalo být zřejmé, že tento pohled opomíjel, jak potřeby těch zranitelnějších z nich (přičemž ani občané EU a expati nejsou proti náročným životním situacím imunní), tak potřeby místních institucí, pro které byla vzájemná interakce s migranty stále větší výzvou. Bylo nevyhnutelné začít se intenzivně věnovat tématu integrace těchto obyvatel, a zároveň brát zřetel na obousměrnost integračního procesu, tedy sledovat také nastavení institucí a postoje místních obyvatel vůči migrantům.

Důležitým krokem, který městská část v tomto směru učinila, bylo zadání Analýzy cizinců v MČ Praha 3. Tak vznikl vůbec první systematicky zpracovaný pohled na migranty a jejich život v Praze 3. Analýzu v roce 2021 vypracoval autorský tým z Centra pro výzkum měst a regionů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jenž již dříve obdobné studie připravil pro čtyři pražské městské části. Podrobná data o státní příslušnosti, věkové struktuře, zastoupení mužů a žen či rozmístění migrantů na území městské části spolu s rozhovory s aktéry a identifikací rizikových oblastí v soužití poskytla dobrý základ pro další práci.

Mimo jiné se ukázalo, že místní vietnamská komunita je v porovnání s jinými národnostmi zcela specifická vysokou mírou zastoupení věkové skupiny 0-14 let. Tyto děti představují čtvrtinu všech zdejších Vietnamců. Lze proto předpokládat, že interakce s vietnamskou komunitou budou významným tématem pro místní instituce pracující s dětmi (školy, školky, dětští lékaři, pedagogicko-psychologické poradny, dětská volnočasová centra apod.).

Tyto a podobné údaje nasvítily důležitá témata, na která je třeba se zaměřit. Klíčová doporučení analýzy se týkala oblasti školství. Studie například upozornila, že již v době realizace výzkumu bylo zastoupení žáků s cizím státním občanstvím na jednotlivých školách výrazně nerovnoměrné a existovalo zde nebezpečí vzniku segregovaných škol. Zároveň platí, že školy jsou stěžejní nejen pro integraci žáků, ale i jejich rodin. Školy byly také jedním z míst, kde ještě relativně dlouho před válkou docházelo ke konfliktním situacím a stupňovala se nevraživost mezi místní ruskou a ukrajinskou komunitou

Sociální odbor Úřadu městské části Praha 3 přizval k soustavné spolupráci místní nevládní neziskové organizace pracující s migranty, konkrétně na školství zaměřenou společnost META, Centrum pro integraci cizinců a Sdružení pro integraci a migraci. Kromě účasti na pravidelných pracovních skupinách, které jsou užitečnou platformou pro sdílení aktuálních témat, plánovaných kroků a potřeb cílové skupiny, se tyto organizace také podílejí na realizaci projektů městské části, komunitních akcích, zajišťují místní kurzy českého jazyka pro děti i dospělé či službu interkulturní práce. 

Příchod válečných uprchlíků postavil městskou část před další náročný úkol, ubytování zde nalezlo několik tisíc ohrožených osob, z nichž nemalou část tvořili zranitelní. Situace si vyžádala mj. intenzivnější spolupráci s neziskovým sektorem a dalšími místními aktéry a jazykovou podporu – podařilo se získat prostředky na tým ukrajinských asistentů, kteří pomáhali zlepšit orientaci nově příchozích (sociální média a telefonická informační linka v ukrajinštině) a tlumočili zaměstnancům úřadu, webové stránky Prahy 3 byly po angličtině, ruštině a vietnamštině přeloženy také do ukrajinštiny.

Téma integrace migrantů je nyní v práci městské části znatelně přítomné. Obec soustavně pracuje s demografickými daty, které jí umožní lépe predikovat budoucí vývoj. Stále platí, že v tomto ohledu mimořádnou pozornost vyžaduje oblast školství – školy jsou přeplněné, vysoké jsou jak počty dětí uprchlíků, tak potomků rodičů z celého světa (ve druhém pololetí školního roku 2022/2023 bylo v žactvu místních základních škol zastoupeno více než 40 státních příslušností), kteří zde žijí se svou rodinou. Pro dobré společné soužití bude každopádně zapotřebí spolupráce a dobrá vůle všech zúčastněných.   

Historický krok budící neshody

Hlasování bylo zejména v případě některých předpisů paktu poměrně těsné. Řada frakcí si selektivně podpořila jen některé části paktu. Schválení parlamentem představovalo předposlední krok, ale zásadní krok k tomu, aby pakt mohl vejít v platnost. Zbývá už jen celý balíček formálně schválit členskými státy prostřednictvím hlasování na Radě EU kvalifikovanou většinou. K tomu by mělo dojít 29. dubna 2024.

Po přijetí paktu EU tak čeká náročné období implementace jeho opatření. To navíc bude probíhat za jiného složení europarlamentu po evropských volbách. Právě kvůli strachu z posílení krajně pravicových a konzervativních stran bylo pro některé velmi důležité, aby pakt prošel.

Pakt je výsledkem dlouhého vyjednávání a řady kompromisů. Dle největších proponentů paktu jde o „historický krok“. Nicméně i z odezvy na hlasování můžeme vidět, že snad nikdo není s paktem plně spokojen a je přijímán velmi odlišně napříč politickým spektrem. Zatímco konzervativně-populistické strany mluví o „skrytých kvótách“ a „hřebících do rakve EU“, občanská společnost a lidskoprávní organizace bijí na poplach a vidí v paktu zhoršení situace žadatelů o azyl na hranicích Evropy. 

Pakt zabíjí

Samotné hlasování bylo přerušeno skupinou skandující „This Pact kills, vote no!” z galerie a na den hlasování bylo v Bruselu svoláno hned několik demonstrací. Koalice #ProtectNotSurveil vydala v závislosti na schválení paktu prohlášení, ve kterém popisuje, jak pakt umožňuje a podporuje použití sledujících technologií, rozšiřuje digitální infrastrukturu dohledu na evropských hranicích a přispívá k širší kriminalizaci a trestání migrantů. 

Síť PICUM ve svém prohlášení rekapituluje, co schválená podoba paktu přinese. Přispěje zadržování lidí bez platných dokladů v pohraničních zařízeních na hranicích EU, bez výjimek týkajících se věku, včetně rodin s dětmi. Dále pak lidé, kteří nebudou označeni za oprávněné k udělení azylu, riskují, že budou přímo přesměrováni do deportačních procedur, aniž by se braly v úvahu jiné existující možnosti pro jejich pobyt v Evropě, od lékařských povolení po sjednocení rodiny. Lidé nebudou mít přístup k účinnému právnímu zastoupení, zatímco procházejí administrativními postupy na hranicích. Pokud se odvolají proti svému deportačnímu rozhodnutí, mohou být deportováni, zatímco čekají na rozhodnutí ve své věci. Pakt také přispěje k rasovému profilování komunit žijících v EU (včetně občanů EU) během screeningových procedur k identifikaci osob. Členské státy se budou moci odchýlit od klíčových záruk, pokud budou tvrdit, že třetí země vytlačuje lidi na jejich hranice (což pakt nazývá „instrumentalizací migrace“).

Další z kritik paktu je, že učiní náročnější záchranné akce probíhající ve Středozemním moři. I v den schválení paktu vydalo UNHCR zprávu o ztroskotání lodi u řeckých břehů, během kterého utonuly tři dívky ve věku 5 až 10 let. Organizace podílející se na záchranných operacích se obávají, že pakt nepřispěje k tomu, aby k takovýmto neštěstím nedocházelo, ale naopak učiní vnější hranice EU ještě nebezpečnějšími.

Z lidskoprávního pohledu je pakt zkrátka velkou prohrou. Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům to v rozhovoru pro Deník.cz komentuje následovně:

„[Uprchlíci] budou zřejmě drženi v detencích, uzavřených táborech na hranicích Evropské unie. A není vůbec jasné, jak to bude s jejich azylovými žádostmi, s právní pomocí, s možností se odvolat, s následující integraci. Obáváme se, že to budou tábory typu hotspotů, do kterých se nikdo mimo úředníků a policistů nedostane. Úroveň ochrany uprchlíků v Evropské unii tak určitě poklesne.“

Evropský pakt o migraci a azylu se stal druhým klíčovým opatřením, které nedávno schválil Evropský parlament a má potenciál významně omezit práva jedinců usilujících o azyl nebo ochranu v rámci EU. Tento krok následuje po nedávném přijetí evropského aktu o umělé inteligenci, což je další zásadní legislativa s dalekosáhlými důsledky.


Kritice paktu ze strany nevládních organizací pracujících s migranty a průběhu vyjednávání paktu jsme se věnovali v jiném článku o paktu. 

Další přehledné shrnutí toho, co pakt přinese a co od něj očekávat, lze nalézt v komentáři Martina Rozumka pro Deník Referendum.

Zjištění nevládních organizací ukazují, že uprchlíci a migranti jsou nuceni přijímat práci za méně než adekvátní odměnu a za pochybných pracovních podmínek, čímž dochází k jejich prekarizaci a zneužívání.

Válka na Ukrajině přivedla do České republiky velký počet uprchlíků hledajících bezpečí a práci, jedná se o více než 260 000 ekonomicky aktivních lidí. Tento nárůst osob ucházející se o místo na českém pracovním trhu s sebou přináší komplexní problémy, které odhalují nedostatky v současném systému. Podle šetření PAQ Research se sice zaměstnanost uprchlíků z Ukrajiny zvyšuje, často se ale tyto osoby potýkají s nízkými příjmy a chudobou. Což je důsledkem omezeného přístupu ke kvalifikované práci, ale i k férovým pracovním podmínkám. Velkou skupinou uprchlíků tvoří ženy, které se potýkají s různými výzvami, jako jsou prekarizace práce, složitý proces uznávání kvalifikací a rekvalifikace nebo potíže s koordinací práce a péče. Obzvláště zranitelnou skupinou vůči pracovnímu vykořisťování jsou uprchlíci a migranti pracující v pracovních agenturách.

“Firmy nebyly personálně vybaveny na přímé zaměstnání uprchlíků – neměly tlumočníky, ani koordinátory, kteří by uměli jazyky, zatímco agentury a klienti, tedy neformální zprostředkovatelé, naopak připraveni byli. Pro firmy bylo jednodušší i nadále spolupracovat at se zprostředkovateli.”

Takto vysvětluje velký podíl agenturních zaměstnanců mezi uprchlíky Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Podle analýzy Viktora Rumpíka z organizace Diakonie se uprchlíci v Plzeňském kraji setkávají s absencí výplatních pásek, srážkami ze mzdy, pokutami, neproplacenými přesčasy a dovolenou a zadržováním nebo nevyplácením mezd v prostředí plzeňských pracovních agentur. Příběhy z investigace.cz pak poukazují na širší problém vykořisťování, kdy je různými praktikami cíleně zvyšována závislost migrantů na agentuře. Pracovní agentury, které zprostředkovávají práci i ubytování, se ukázaly být obzvláště problematické v kontextu (ne)dosažitelnosti bydlení v ČR. Magda Faltová na toto konto dodává:

 „V situaci, kdy jsou podmínky v ubytovně nevyhovující nebo člověk není spokojen s prací, nemají lidé kvůli obecnému nedostatku ubytovacích kapacit v Česku na výběr a musí zůstat tam, kde jsou. Ani sociální služby nemohou kvůli přeplněným azylovým domům nabídnout těmto uprchlíkům alternativu.“

Agentury využívají těchto podmínek k vytváření situací, kdy je obtížné pro migranty agenturu opustit nebo najít alternativní zaměstnání či ubytování bez ztráty stávajícího domova.  Navíc neznalost českého jazyka, ekonomická zranitelnost i nejistota ohledně pobytového statusu  vede k situaci, kdy se migranti stávají oběťmi nejen pracovního, ale i sociálního vykořisťování.

Je nezbytné, aby vládní orgány, nevládní organizace a pracovní agentury spojily síly a zajistily, že práva a důstojnost všech pracujících migrantů jsou respektovány.

Nutné je také zvyšovat informovanost migrantů o jejich pracovních právech. Organizace SIMI poskytuje právní poradenství migrantům v oblasti pracovních práv, realizuje workshopy na téma pracovněprávních vztahů nebo vytváří informační materiály. Více najdete na webové stránce www.migrace.com.

  • podíl zapojených uprchlíků na pracovním trhu stále roste – přes 70 % pracuje v ČR
  • 61 % uprchlíků pracuje pod svou kvalifikací
  • 43 % pracuje v manuálních a pomocných profesích
  • 58 % z pracujících uprchlíků má prekarizovanou práci
  • asi 30 % musí mít víc prací, aby se uživili
  • ⅔ uprchlíků mají hodinovou mzdu do 150 Kč čistého
  • 16 % pracuje bez pracovní smlouvy

Publikováno 10. 4. 2024

Strategie rovnosti žen a mužů je nezbytným nástrojem v reakci na přetrvávající genderové stereotypy a nerovnosti v české společnosti, které jsou mnohdy v rozporu s evropskými standardy. Strategie je navržena k systematickému řešení problémů, jako jsou nerovnosti na trhu práce, ekonomické nerovnosti, nedostatečné zastoupení žen ve vedoucích pozicích, jejich zdraví, bezpečí, koordinace práce a péče a další. Má za cíl podporovat inkluzivní a spravedlivou společnost pro všechny jedince bez ohledu na jejich pohlaví a zajistit rovnocenné příležitosti pro ženy a muže ve všech sférách života. Strategie rovnosti žen a mužů by tedy měla být klíčovým nástrojem pro dosažení skutečné rovnosti a odstranění genderových nerovností v České republice.

Strategie 2021+ je navazujícím krokem na stávající politiku rovnosti žen a mužů v ČR a reaguje na potřebu definovat střednědobý rámec pro prosazování genderové rovnosti. Její přijetí bylo nezbytné také v souvislosti s čerpáním finančních prostředků z konkrétních evropských fondů.

Ve vztahu k aktualizaci Strategie 2021+ vydal Odbor rovnosti žen a mužů úvodní analýzu, která diskutuje stěžejní socioekonomické změny s významným dopadem na rovnost žen a mužů v ČR. Ty nastaly především v období pandemie covidu-19 a ruské války na Ukrajině.

Česko zaznamenalo propad v oblasti rovnosti žen a mužů ve srovnání s ostatními státy, což bylo způsobeno přetrvávajícím nízkým zastoupením žen v rozhodovacích pozicích a nerovnostmi na trhu práce. Index Světového ekonomického fóra pro rok 2023 umístil Česko pod globální průměr v oblasti rovnosti žen a mužů, zejména kvůli malému počtu žen ve vládě a historické absenci ženy v úřadu prezidenta.

V rámci účasti na veřejné konzultaci k aktualizaci Strategie 2021+ jsme ve Sdružení pro integraci a migraci reagovali na naléhavé výzvy v posledních letech, jako jsou pandemie covid-19 a konflikt na Ukrajině. Tyto události zviditelnily a zároveň ještě více prohloubily zranitelnost migrantek a uprchlic v různých oblastech. Našimi stěžejními konzultovanými tématy se stal jejich přístup ke zdravotní péči a na trh práce, riziko chudoby, koordinace práce a péče nebo ohrožení násilím. S dopady systémových nedostatků, genderové neutrality až slepoty, či chybějící intersekcionality v těchto oblastech se setkáváme na dennodenní bázi při řešení jednotlivých problémů a situací žen z této marginalizované skupiny v rámci našich poradenských a asistenčních služeb. Na základě praxe jsme se ve Sdružení pro integraci a migraci snažili upozornit na stávající systémové nedostatky a vypracovali řadu doporučení, která se zaměřují na zlepšení situace těchto žen a posílení jejich postavení ve společnosti. 

Zkušenosti z praxe v oblasti genderové nerovnosti jsme spolu s dalšími členskými organizacemi reflektovaly ve Stínové zprávě o stavu genderové rovnosti v České republice v letech 2016-2020 vydané Českou ženskou lobby (ČŽL), viz kapitola č. 16 – Migrantky, v  analýze postavení migrantek na trhu práce ČR během pandemie a ruské války na Ukrajině, rozhovoru s ředitelkou SIMI Magdou Faltovou pro Novinky.cz nebo ve článku na blogu Bez vrásek

V návaznosti na veřejnou konzultaci byly realizovány kulaté stoly ke konkrétním kapitolám Strategie. Během naší účasti na čtyřech z nich – ke kapitole Práce a péče, Bezpečí, Zdraví a Vnější vztahy – byla věnována zvláštní pozornost několika klíčovým tématům. Diskuse se vedla např. o podpoře rovných příležitostí, zajištění systémové podpory pro oběti genderově podmíněného násilí, zlepšení přístupu ke zdravotní péči a integrování genderového hlediska do řešení dopadů ruské války na Ukrajině. Klíčovým bodem pro nás ve všech případech byla také intersekcionální perspektivy ve Strategii, tedy zohlednění vícenásobného znevýhodnění žen z marginalizovaných skupin. 

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.

Česká republika se od roku začátku války stala útočištěm 382 034 uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde získali dočasnou ochranu. Většina ekonomicky aktivních uprchlíků je dnes součástí trhu práce, ti ostatní jsou v seniorském věku nebo pečují o malé děti a nemocné členy rodiny. Potýkají se ale s finančními problémy a nestabilním bydlením. Dořešit se musí i budoucí nastavení dočasné ochrany.

Tiskové konference se zúčastnili:

  • vedoucí kanceláře UNHCR v ČR Ajmal Khybari,
  • zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková,
  • ředitelka Migračního konsorcia Andrea Krchová,
  • ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová,
  • koordinátorka pro adaptaci a integraci držitelů dočasné ochrany z Olomouckého kraje Barbora Žůrková
  • ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek
  • programová ředitelka META o. p. s. Kristýna Titěrová

Více o tom, co zaznělo na setkání najdete v tiskové zprávě.

V návaznosti na tiskovou konferenci zhodnotila Andrea Krchová dva roky integrace Ukrajinců a Ukrajinek v ČR i pro ČT24.

Po celém světě je s uprchlíky, žadateli o azyl a dalšími migranty zacházeno krutým a nelegálním způsobem. Mnohé státy systematicky porušují práva lidí, kteří se snaží uniknout před pronásledováním, ozbrojeným konfliktem, katastrofami a nedostatkem. U evropských hranic se tito lidé setkávají s neustálou hrozbou bídy, zadržování, vykořisťování a fyzického násilí. V nejhorších případech přicházejí o život – ať už na moři, nebo na pevnině.

„Ploty s ostnatými dráty a námořní blokády. Push-backy na pevnině i na moři. Fyzické tresty od pohraničníků, milic a civilních stráží. Věznění bez soudu a v neudržovaných táborech. Kriminalizace pracovníků humanitární pomoci. Smlouvy o deportaci se státy porušujícími lidská práva.“

Takto popisuje situace na evropských hranicích Jeff Crisp z iniciativy United Against Inhumanity, která zaštiťuje kampaň Stop the Inhumanity at Europe’s Borders. Do ní se aktuálně zapojilo přes 91 organizací (včetně Sdružení pro integraci a migraci). Jeff Crisp zmiňuje, že jakékoliv obavy týkající se migrace do Evropy neospravedlňují bezcitné a kruté zacházení, ke kterým se uchylují evropské státy v stále více a víc intenzivní snaze vyloučit uprchlíky a jiné migranty z kontinentu.

Pro evropské společnosti má podle Crispa přijetí lidí z jiných koutů světa dynamický dopad. Migrace pomáhá zaplnit mezery na trhu práce, pomáhá řešit problémy se stárnutím populace, přináší nové dovednosti a potřebnou kvalifikovanou pracovní sílu, nebo například podporuje ekonomický růst.

Evropské státy hrály centrální roli při ustanovení konceptu lidských práv a humanitárního či uprchlického práva. „Při ratifikaci těchto právních nástrojů tyto země rovněž uznaly potřebu řešit pohyb lidí přes hranice spolupracujícím způsobem a tak, aby nejbohatší části světa převzaly spravedlivý podíl odpovědnosti za lidi, kteří byli nuceni opustit svou vlastní zemi,“ doplňuje Crisp. Nelidské metody, kterými aktuálně dochází k vylučování nově příchozích z Evropy, jsou v přímém rozporu s těmito principy. Připomíná také, že vzhledem ke své historii a současným politikám, je třeba říci, že evropské státy přispěly (a stále přispívají) k politickým, ekonomickým a environmentálním podmínkám, které pohánějí vysídlení v Jižní části světa.

„Kruté metody ‚řízení migrace‘, používané evropskými státy, jsou jak sebepoškozující, tak zbytečné. Sebepoškozující v tom smyslu, že uzavřením dveří lidem, kteří jsou nuceni opustit svou vlast, ve skutečnosti přispívají k rozšíření nelegálních migračních pohybů, které závisí na činnostech bezohledných pašeráků lidí a zkorumpovaných vládních úředníků.“

Zbytečnost metod tkví v tom, že existují alternativní, méně kruté a konstruktivní způsoby, kterými je možné adresovat téma migrace a uprchlictví. Právě to je základní východisko celé kampaně Stop the Inhumanity at Europe’s Borders, která vyzývá všechny státy Evropy, aby respektovaly základní lidská práva a jednaly s uprchlíky a dalšími migranty s lidskostí, a to zejména v situacích nouze.

Tato výzva je založena na sedmi společných požadavcích, které zrcadlí sedm způsobů, jakými mohou evropské státy a EU zajistit, aby bylo s lidmi přicházejícími do Evropy jednáno férově, spravedlivě a s důrazem na lidskost, empatii a solidaritu. Těmito požadavky jsou:

1) Zastavení push-backů

Evropské státy musí okamžitě přestat s praxí tzv. push-backů, vyhošťováním na pevnině i na moři a ukončit praxi zadržování lidí v represivních podmínkách. „Push-back“ nastává, když orgány nebo agenti státu nebo mezistátní agentury násilně zabrání migrantům v přístupu na území země, do které se snaží dostat, bez ohledu na negativní důsledky pro tyto migranty v oblasti bezpečnosti, důstojnosti nebo ztráty základních lidských práv, které mohou vyplývat z násilného jednání. „Push-back“ může probíhat na pevnině i na moři.

2) Ukončit tzv. „odpuzovaní smrtí“

Veškeré aktivity zaměřené na zabránění záchranných operací na moři musí přestat. Státy Středozemí musí souhlasit s iniciativami, které zabrání ztrátě životů na moři.

3) Zajistit humánní podmínky na hranicích

Pokud dojde k porušení lidských práv uprchlíků a dalších migrantů v důsledku dohod o kontrole hranic mezi evropskými a dalšími státy, tyto dohody musí být zrušeny. Příslušné mezinárodní organizace musí mít plný přístup a být oprávněny poskytovat pomoc všem potřebujícím ochranu mimo evropské země.

4) Zajistit spravedlnost a kompenzaci obětím násilí na hranicích

Když uprchlíci a další migranti ztratí život, budou kriminalizováni, zraněni nebo utrpí jiné závažné škody ze strany evropských států, musí být tyto případy vyšetřeny nezávislým soudním orgánem. Ministři a úředníci odpovědní musí být za takové zneužití moci postaveni před soud. Spravedlnost a odškodnění musí být poskytnuty obětem těchto škod.

5) Ustanovit bezpečné a legální cesty do Evropy

Ve spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi by evropské státy měly zkoumat možnosti, jak uprchlíci mohou dosáhnout a založit produktivní životy v Evropě bezpečnými a regularizovanými prostředky, včetně programů na přesídlení sponzorovaných státem a komunitami, programů na znovusjednocení rodin a iniciativ zaměřených na pracovní mobilitu. Nutnosti vytváření legálních cest do EU jsme se na tomto webu věnovali již dříve.

6) Zamezit externalizaci závazků do zemí mimo Evropu

Státy by neměly přijímat dehumanizující legislativu, která svěřuje nebo externalizuje své povinnosti v oblasti azylu do neevropských států. Je nepřijatelné, aby bylo s uprchlíky a žadateli o azyl zacházeno jako s komoditami a aby byli vyhošťováni do zemí, kde nejsou dodržována lidská práva, chybí postupy pro stanovení statusu uprchlíka a příležitosti k obživě jsou omezené. V tomto i v dalších bodech kampaň naráží na téma nového paktu EU o migraci a azylu.

7) Reformovat unijní agenturu Frontex

Hraniční agentura EU Frontex, musí být plně odpovědná a transparentní ve své činnosti a způsobu reportování. Agentura musí operovat způsobem, který umožňuje členským státům plnit své povinnosti podle mezinárodního práva, včetně práva na hledání azylu. Jednání Frontextu je problematické ve více ohledech.


Tiskové prohlášení v angličtině si můžete přečíst ZDE. Seznam kolektivních požadavku naleznete ZDE.

#StopPushbacksNotPeople

Tento článek obsahuje zejména rozcestník pro monitoring vývoje dění okolo tzv. evropského paktu o azylu a migraci. Jedná se o živý článek, který je průběžně aktualizován.

Jednání o paktu

“Dobré ráno. Skvělé zpráva. Dokázali jsme to. (…) Dohodli jsme se na novém paktu o migraci a azylu. Zahrnuje lepší ochranu našich vnějších hranic, větší solidaritu a také větší ochranou zranitelných a žadatelů o azyl, která je v souladu s našimi evropskými hodnotami,” říká eurokomisařka Ylva Johansson ve videu ze sociální sítě X vydaném záhy po ukončení dvoudenního vyjednávání v trialogu 20. prosince 2023. 

Jednání o reformě evropské azylové a migrační politiky probíhají na půdě EU již od roku 2016. Nový pakt o migraci a azylu je právě výstupem těchto jednání. Jeho cílem je sjednotit postup členských států vůči žadatelům o mezinárodní ochranu. Deklarovaným zájmem je vytvoření systému, který umožní dlouhodobé řízení a normalizaci migrace a bude se zakládat na evropských hodnotách a mezinárodním právu. 

Finální podoba paktu však nebyla po prosincovém schválení dostupná. Klíčové změny, které pakt přináší jsou však již poměrně jasně definované. Mezi ty mediálně nejprobíranější patří např. mechanismus povinné solidarity. Tím se označuje situace, kdy státy, které se rozhodnou nepřijmout uprchlíky, se zavazují podílet finančně či materiálně na jejich navracení do zemí původu a podpoře ochrany vnějších hranic EU. Dále pakt pracuje s definicí krizových situací, během kterých bude možné s větší rychlostí vyřizovat azylové žádosti, ale i např. zadržovat migranty v detenčních centrech delší dobu. Pakt také obsahuje nařízení o bližším monitoringu a screeningu neregulérních migrantů. V neposlední řadě zavádí tzv. hraniční proceduru, od které si slibuje zrychlení vyřizování žádostí o azyl ve státech na vnějších hranicích EU. Zjednodušené shrnutí obsahu paktu najdete např. ZDE.

Krize, kontroverze, krutost

Lidskoprávní organizace a evropské sítě jsou ze zmíněných “skvělých zpráv” výrazně méně nadšené, než vrcholní představitelé EU. V podcastu Puls zpravodajského webu Voxpot o tom hovořila ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová:

“EU se dohodla na tom, že zpřísní řízení na [svých] hranicích. Umožní členským státům poměrně širokou možnost ustoupit od mezinárodních závazků a v ‘krizových situacích’, které nejsou zcela definovány, zcela uzavřít hranice a neumožnit vstup uprchlíkům na území. Hraniční řízení se hodně zpřísňuje. Pro velkou část lidí, kteří přicházejí, bude velmi rychlé a málo individualizované. To znamená, že může dojít k tomu, že v jednotlivých případech nebudou posouzeny důvody a obavy z pronásledování v zemi původu. Umožní to zajišťování rodin s dětmi. Nemluví se tam dostatečně silně o přístupu k právní a bezplatné právní pomoci. Pro nás jako lidskoprávní organizace to s sebou nese hodně kontroverzních situací, které si myslíme, že sníží možnost získání ochrany a bezpečí na území EU.“ 

Kritika ze strany lidskoprávních organizací a sítí a odborné veřejnosti provázela praktický každou fázi vyjednávání a zveřejňování kusých informací o paktu. Již v roce 2021 jsme v rámci Migračního konsorcia v projektu Usilujeme o férovou migrační politiku upozorňovali na významné nedostatky původního návrhu. Když byl pak pakt schválen zástupci členských států EU na jaře 2023, zvedla se další významná vlna kritiky. Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek to v pořadu ČT24 90’ v červnu 2023 popisuje jako dobré nastavení pro současné směřování migrační politiky České republiky, ale prohra pro oblast lidských práv.

Ještě před ukončením poslední fáze vyjednávání v prosinci 2023 zveřejnilo svou kritiku 50 nevládních organizací v otevřeném dopisu zveřejněném sítí PICUM. V něm zmiňují, že pakt pouze odráží “přístupy, které v minulosti selhaly a zvýznamňuje jejich důsledky”. Je tudíž velké riziko, že změny přinesou “špatně fungující, nákladný a krutý systém, který se při implementaci rozpadne a nebude adresovat klíčové problémy.”

“Pokud bude pakt přijat ve své současné podobě, bude normalizovat arbitrární využívání detencí imigrantů, včetně dětí a rodin, zvýší rasové profilování, využije „krizové“ postupy k uskutečňování pushbacků a navracení lidí do takzvaných „bezpečných třetích zemí“, kde budou vystaveni riziku násilí, mučení a libovolnému uvěznění.” 

V dopise dále zaznívá, že pakt podkopává podstatu dalších strategických dokumentů EU např. Akčního plánu EU pro integraci či Akčního plánu proti rasismu. Tento fakt zmiňuje i policy brief Evropské sítě proti rasismu (ENAR).

Instrumentalizace lidského utrpení

Ve vlastním otevřeném dopisu apelovali na leadery EU také Lékaři bez hranic podílející se na záchraných operacích ve Středozemním moři. Dopis je vyzval, aby v poslední fázi „změnili kurz“ a prioritizovali bezpečí lidí hledajících azyl. Dopis se vymezuje vůči „instrumentalizaci lidského utrpení“ pro politický benefit a označuje pakt jako „pokračování a zintenzivnění politik zadržování a odrazování“, jehož jádro tvoří důraz na rychlost vyřízení konkrétních případů a na řešení návratů. Zmiňuje také důležité téma outsourcování správy vnějších hranic EU na země, které nelze označit jako bezpečné (např. Libye). MSF zmiňují rámování situace lidí na útěku slovy jako „krize“ a „mimořádná opatření“, což povede (mimo jiné) ke značnému znesnadnění práce humanitárních a lidskoprávních organizací.

„Pakt nedělá nic pro zabránění umírání lidí ve Středozemním moři. Naopak, skrývajíce se za nejasné formulace, osvobozuje leadery EU od jejich povinnosti tyto lidi zachraňovat a umožňuje jim pokračovat v sabotáži a kriminalizaci aktivit občanské společnosti ve search and rescue operacích.“

Další kroky a apel na odmítnutí

Dne 14. února 2024 byla podoba migračního paktu stvrzena také Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu. Také proti tomuto schválení se ozvala výzva 81 organizací občanské společnosti, která apelovala na poslední možnost odmítnutí paktu, jehož dopady „budou mít ničivé důsledky pro právo na mezinárodní ochranu“ a „dají zelenou porušování práv napříč Evropou, včetně rasového profilování, automatického de facto zadržování a push-backů na hranicích.“ Výzva znovu zdůrazňuje dopady paktu na de facto zadržování na hranicích bez výjimky pro rodiny s dětmi všech věkových kategorií, urychlené, podprůměrné postupy k posouzení žádostí o azyl a důraz na postupy návratu s nižšími zárukami.

„Daleko více žadatelů o azyl skončí v postupech na hranicích a prostřednictvím ‚právní fikce nevstupení na území‘ (‚legal fiction of non-entry‚) nebudou považováni za osoby na území EU, což by vedlo k omezení záruk a zvýšenému riziku porušování lidských práv a pushbacků. Dokonce i nezletilé děti mohou být drženy v postupech na hranicích, když státní orgány považují za ‚nebezpečné pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek‘. Navíc zkušenosti ukázaly, že udržování velkého počtu lidí v pohraničních oblastech po dlouhou dobu vede k chronickému přeplnění a nelidským podmínkám, jak bylo vidět na egejských ostrovech.“

Rozšířením principu „bezpečné třetí země“ budou lidé žádající o azyl označeni za nepřípustné a stále častěji deportováni do zemí mimo EU na základě široce definovaného spojení s těmito zeměmi, což zvyšuje riziko porušování principu non-refoulementu.

„Komise předložila nový pakt jako ‚řešení‘ pro nerovnoměrné standarty při implementaci Společného evropského azylového systému v členských zemích. Pakt však nic nedělá pro napravení této situace ani pro podporu členských států, které přijímají velké množství příchozích na vnějších hranicích. (…) Místo toho mohou ty státy, které nepřijímají příchozí přímo, uniknout sdílení odpovědnosti financováním posílování hranic a detenčních zařízení ve státech na hranici EU nebo financováním pochybných ‚projektů‘ v zemích mimo Evropu.“

Dopad na nejzranitelější

Článek webu Investigate Europe z 13. 2. 2024 na základě analýzy důvěrných dokumentů odhaluje snahu některých evropských zemí (včetně ČR) zahrnout do evropského paktu o migraci a azylu přísnější opatření, která dle organizací občanské společnosti a OSN mohou vést k porušování práv dětí. Jednání mezi představiteli EU dle článku ukázala snahu zpřísnit pravidla nastavená paktem, včetně odstranění věkových limitů pro zadržování migrantů, odebírání biometrických údajů u dětí nebo odmítnutí výjimek pro nezletilé z postupů na hranicích.

Pokud pakt projde finálním hlasováním v dubnu, bude to znamenat, že rodiny s dětmi v jakémkoliv věku budou moci být zadrženy v hraničních zařízeních po dobu měsíců, zatímco bude docházet k zpracovávání jejich žádosti o azyl. Nové nastavení dopadne také na nezletilé bez doprovodu. Pokud budou označeni na „hrozbu pro národní bezpečnost„, mohou být zadržováni v hraničních zařízeních až po dobu 3 měsíců. Definice toho, kdo do této kategorie spadá, je zcela v gesci konkrétních států. Dále pakt počítá také se sbíráním biometrických informací u dětí od šesti let.

Pakt rozděluje

Dle Magdy Faltové je pro lidskoprávní organizace problematické zejména nastavení hraničního řízení a to, jakým způsobem se oslabují práva uprchlíků a lidí žádajících o azyl. To, aby evropské státy určitou formu jednotné dohody uzavřeli, je důležité. Předmětem kritiky jsou spíše praktické dopady paktu, které jsou předmětem kritiky. V pořadu Studio ČT24 ze dne 20. prosince 2023 se Magda Faltová zároveň vymezuje proti označení paktu za “pozvánku pro uprchlíky”, které zaznívá ze strany např. zástupců české opozice, polského premiéra Donalda Tuska, nebo vládních představitelů Maďarska či Slovenska.

O tom, že by pakt měl být zmírněním restriktivní politice EU vůči uprchlíkům a migrantům, ale nemůže být řeč. Relevantní kritice paktu pak příliš nepomáhá, že námitky proti němu jsou často založeny na dezinformacích, lžích a stereotypech, které s realitou nemají nic společného, jak jednání Sněmovny o paktu ze dne 28. 2. 2024 komentuje Magda Faltová pro ČT24.

Schvalování paktu kvalifikovanou většinou proběhlo na půdě Evropského parlamentu ve středu 10. dubnua 2024. Kritikům paktu se nepodařilo schválení nových společných pravidel zablokovat. K zastavení paktu během hlasování vyzývaly i např. Migration Policy Group, European Network Against Racism a řada dalších organizací. Při schválení ministry členských zemí EU by měl pakt začít platit v horizontu dvou let, což je také doba, kterou mají členské státy na to, aby na základě nařízení paktu upravily své právní předpisy.

Ve středu 8. května 2024 finální podobu paktu stvrdili zástupci členských zemí EU. Česko se v hlasování zdrželo s prohlášením ministra vnitra Víta Rakušana, že pakt přináší více byrokracie a ne zásadní posun vpřed. Premiér Fiala dle Seznam Zpráv po schválení avizoval, že bude třeba postupovat nad rámec paktu a odrazovat migranty od cest do Evropy.