V červnu tohoto roku Evropská komise zažalovala Českou republiku a Polsko za diskriminaci migrantů v politice. Tato diskriminace spočívá v omezování účasti cizinců bez příslušného (v našem případě českého) občanství na politickém dění a jejich vstupu do politických stran. Ministerstvu vnitra ČR prozatím není znám přesný obsah žaloby a možná právě proto česká vláda vyčkává s vyjádřením. Dalším důvodem ovšem může být i to, že některé politické strany tuto žalobu ani nezaznamenaly nebo se, především v kontextu přijímání migrantů v ČR a postojích české společnosti, tomuto velmi citlivému tématu vyhýbají, o to více před volbami do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční na podzim roku 2021.

Podle Evropské unie jsou Česká republika a Polsko jedinými členskými zeměmi, které zakazují občanům jiných států EU vstup do politických stran. V Česku jde konkrétně o Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (předpis 424/1991 Sb.) Tento zákon stanovuje, že občané mají právo na sdružování v politických stranách a hnutích, přičemž zde neexistuje jasná definice občana. Přestože tedy v zákoně není explicitně řečeno, že se členství v politických stranách a hnutích váže na české občanství, potvrzují to stanovy našich konkrétních politických stran, které o svých členech uvažují zpravidla v kontextu české státní příslušnosti.

Jednou z výjimek je Česká pirátská strana, která umožňuje členství i občanům z jiných zemí EU, jak uvádí František Kopřiva, místopředseda Výboru pro evropské záležitosti:

„Členství, tedy vstup do strany, takto umožňujeme všem občanům Evropské unie. V tom zákoně je napsáno, že členy politických stran se můžou stát občané. A v tom zákoně to není explicitně definováno a my jsme si to vyložili řekněme otevřeněji nebo šířeji, vlastně jsme si do stanov napsali to slovo občan a v rámci vnitřního předpisu jsme si tedy to slovo občan vydefinovali právě, že to může být tedy občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie.“

K diskriminaci na základě státní příslušnosti, která se stala důvodem kritiky České republiky ze strany EU, se v rozhovoru s Gorankou Oljačou vyjadřuje i ředitelka SIMI a předsedkyně Výboru pro práva cizinců a členka Rady vlády ČR pro lidská práva Magda Faltová:

„Výbor se tím zabývá již deset let, dokonce v minulosti jsme jako výbor přijali k tomu i několik podnětů, které tedy nakonec na Radě vlády úspěšné nebyly a rozhodně potom nebyly úspěšné v tom, že by Česká republika to implementovala. Výbor to pojímal tedy šířeji, to znamená, že se zabýval jednak tím, za co tedy Česká republika je nyní žalována, možnost vstupu cizinců do politických stran. My jsme se tedy zabývali i tím, aby tato možnost byla pro cizince ze třetích zemí mimo Evropskou unii, ale zabývali jsme se také právě právem volit a případně být volen v těch lokálních regionálních volbách.“

O změnu v legislativě v kontextu migrantů a jejich účasti na politice se snaží i Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), která v roce 2015 uspořádala úspěšnou mezinárodní konferenci o politické participaci uprchlíků. Od té doby nicméně v rámci české legislativy ani v přístupu institucí žádné změny neproběhly a volební právo cizinců na našem území je tak stále vyloučeno.

Migranti a migrantky by měli mít právo podílet se na veřejné správě a politickém dění. V současnosti pro cizince možnost účasti na politickém životě stále není samozřejmostí a omezením jejich práv ohledně vstupu do politických stran zákon brání v jejich aktivní i pasivní participaci v politice. Překážkou ve změnách ve prospěch migrantů a jejich politické účasti ovšem není pouze česká legislativa, ale také politické strany, které v migrantech často vidí pouze druhořadé občany poskytující levnou pracovní sílu, nebo citlivé téma, o kterém je pro ně v kontextu české migrační politiky a postojích společnosti k přijímání migrantů do Česka lepší nehovořit, nebo se o něj raději ani nezajímat.

Z výše zmíněných důvodů se z pohledu EU Česká republika dopouští diskriminace cizinců na základě jejich státní příslušnosti a dochází tak k hrubému porušení Článku 21 Listiny základních práv EU o zákazu diskriminace. Pokud nepomohou domluvy Evropské komise, případ ČR v kontextu politické účasti migrantů bude předán Soudnímu dvoru EU. Ten v případě nedodržování evropského práva může rozhodnout o sankcích pro obžalovanou zemi a celý proces se může protáhnout až na několik let.

Reportáž My a oni, připravila Goranka Oljača, pořad ze dne 31.7.2021. K poslechu zde.

Po postupném stahování jednotek NATO se bezpečnostní situace v Afghánistánu nadále zhoršuje. V ohrožení se ocitají také spolupracovníci spojeneckých armád, kteří vojákům během mise poskytovali například služby tlumočníků a nyní se mohou stát snadnými terči hnutí Taliban. Celá řada spolupracovníků Armády ČR v Afghánistánu se proto obrací na veteránské i lidskoprávní organizace v České republice se žádostí o pomoc, neboť se bojí o život svůj a své rodiny.

České ministerstvo obrany přesídlovací program pro tyto spolupracovníky připravilo už před deseti lety, kdy měli být především afghánští tlumočníci průběžně stahování do ČR už od roku 2016. V roce 2017 byl však přesídlovací program pozastaven. Ministerstvo obrany na jaře 2021 vypracovalo nový program na záchranu afghánských spojenců českých vojáků. Zatímco jeho přesná podoba se stále probírá, afghánským tlumočníkům a jejich rodinám hrozí stále větší a větší nebezpečí.

Apelujeme na členy a členky vlády, poslance a poslankyně, senátory a senátorky, aby ve věci ochrany životů lidí, kteří pracovali pro Českou republiku, společně zajistili bezpečné přesídlení našich spolupracovníků z Afghánistánu.

Dne 28. července 2021 jsme vládě společně s Vlčími máky poslali otevřený dopis. Jeho plné znění najdete zde.

Tisková zprávu si můžete přečíst zde.

Podpořit iniciativu podpisem petice můžete zde.

Uprchlíků a migrantů, kteří během pandemie koronaviru přišli do Evropy, bylo méně než v předchozích letech. Oběti, které se utopily ve Středozemním moři, se však nadále počítaly ve stovkách. A desetitisíce těch, kteří byli v Evropě již před pandemií, ani dnes nejsou o nic blíže k udělení azylu.

„Do Řecka vidíme i nadále přicházet lidi ze zemí jako Sýrie, Afghánistán či Irák. Důvody pro udělení azylu jsou zjevné, velmi často totiž jde o ty, kteří jsou podle Ženevské úmluvy uprchlíky a na přijetí v Evropě mají nárok,“ vysvětluje ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. „Situace ve Španělsku je ale odlišná – ve statistikách například často vidíme občany západní nebo severní Afriky. Tady jde spíše o ekonomickou migraci,“ popisuje Rozumek dále.

Kdo je uprchlík, a kdo zas ekonomický migrant, se však nerozlišuje snadno. Dobrým příkladem je případ Bangladéšanů, kterých do Evropy v posledních měsících statisticky přicházelo nejvíce. Situace v jejich domovině je dlouhodobě problematická – země je politicky nestabilní, chudá, a k tomu všemu se stále častěji přidávají i environmentální problémy, například záplavy. Určit jeden důvod, proč lidé v posledních měsících migroval
proto nelze.

A něco podobného se podle ředitelky Sdružení pro integraci a migraci Magdy Faltové děje i v dalších regionech, které se v počtu příjezdů do Evropy umisťují na nejvyšších příčkách – například v zemích západní Afriky, které se potýkají s rozšiřující se Saharou i pobřežní erozí, ale i nedostatkem práce způsobeným přehnaným rybolovem velkých
firem.

„Ženevská úmluva definuje uprchlíka jako člověka, který čelí pronásledování z důvodu příslušnosti k rase, politickému názoru, sociální skupině či náboženství. V praxi jde ale často o kombinaci faktorů – příslušnost k menšině například může znamenat, že vaše děti nemohou chodit do školy, nenaučí se číst a psát, vaše rodina je extrémně chudá. A proto vás některé země budou vnímat jako ekonomického migranta,“ vysvětluje Faltová.

V dnešním světě, kde se politické výzvy stále častěji směšují s těmi ekonomickými a klimatickými, proto pojmy, se kterými jsme zvyklí v tématu migrace zacházet, narážejí na limity.

Jaká je nynější situace uprchlíků na moři či pevnině? A je možné situaci vyřešit společnou evropskou migrační a azylovou politikou? Na otázky dále v článku pro Deník N odpovídají naši experti Martin Rozumek (OPU) a Magda Faltová (SIMI).

Celý článek si můžete přečíst zde.

Do třetího čtení jde (2.6.2021) novela zákona o pobytu cizinců, doplněná o pozměňovací návrh poslanců P. Třešňáka, J. Čižinského a F. Kopřivy. Návrh usiluje o nápravu problematické situace dětí cizinců s dlouhodobým pobytem v České republice a zavádí jejich začlenění do systému veřejného zdravotního pojištění. Navrhované změny by těmto dětem zajistily standardní přístup ke zdravotní péči a vyřešily by tak mimořádně závažný a naléhavý problém nepojistitelných novorozenců a chronicky nemocných dětí. Na rozdíl od českých dětí by pojistné zálohy hradili rodiče/cizinci.

V současné době musí děti cizinců pracujících v České republice a pocházejících ze zemí mimo EU spoléhat na drahé a nespolehlivé komerční pojištění. Pokud jsou tyto děti chronicky nemocné nebo se narodí předčasně, komerční pojišťovny je mohou z pojištění vyloučit nebo léčbu hradí jen z malé části.   Rodiče tak musí nezbytnou péči platit, cestovat za ní do země původu, případně se stanou dlužníky zdravotnických zařízení.

Tento návrh vítáme a potřebnost navrhovaných změn dokládáme souborem alarmujících kazuistik. K nejsmutnějším patří případy dětí, které se narodily například s vrozenou vadou a které komerční pojišťovny odmítly pojistit, takže rodičům kromě starosti o nemocné novorozeně vyvstaly někdy i milionové dluhy za poporodní péči. Existují i případy, kdy děti po porodu zemřely a rodiče kromě této ztráty museli ještě řešit úhradu vynaložené péče.

„V naší praxi se setkáváme s opravdu tragickými příběhy rodin cizinců, které bez vlastního zavinění skončí v obrovských finančních problémech, a to často v situaci, kdy mají vážné nemocné dítě nebo jejich dítě dokonce zemře. Nemají žádné nástroje, jak těmto situacím předejít, což osobně považuji za velkou nespravedlnost systému komerčního zdravotního pojištění cizinců. Poslanecký návrh může po mnoha letech přinést řešení pro děti i jejich rodiče,“ říká Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Stávající praxi v ČR dlouhodobě kritizuje také Veřejný ochránce práv a evropské a mezinárodní organizace. Vyloučení dětí cizinců z veřejného pojištění je navíc v rozporu s mezinárodními dokumenty, které Česká republika přijala, zejména s Úmluvou o právech dítěte či s Chartou základních práv EU.

Celou tiskovou zprávu najdete zde.

Podívejte se také na náš Factsheet ke zdravotnímu pojištění dětí cizinců.

Pro více informací k této problematice kontaktujte Magdu Faltovou, ředitelku Sdružení pro integraci a migraci a předsedkyni Výboru pro práva cizinců, faltova@migrace.com, tel. 731 584 126

Přichází lepší počasí a s ním větší nápor běženců na jižní hranici EU. Za pouhých 24 hodin o minulém víkendu připlulo na italskou Lampedusu více než 2100 migrantů a uprchlíků. Italové a Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) žádají země EU o pomoc s převzetím uprchlíků z Itálie na svá území a můžeme se vsadit, kdo stoprocentně nehne pro Itálii a uprchlíky ani prstem — vláda Andreje Babiše. Politika, který nedávno kvůli Vrběticím sám vzýval evropskou solidaritu.

Celý komentář Martina Rozumka z Organizace pro pomoc uprchlíkům si přečtěte v Deníku Referendum.

V praxi to znamená, že pokud cizinec předloží žádost o trvalý pobyt do konce srpna 2021, bude moci v rámci této předložené žádosti stále skládat zkoušku na úrovni A1. Dle informací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy budou první termíny pro zkoušku A2 dostupné v listopadu 2021. Do konce roku budou také dostupné termíny pro zkoušku A1 pro žadatele, kteří svou žádost o trvalý pobyt podali do 31. 8. 2021.

Více informací k tomu na webové stránce Migračního Konsorcia.

Cizinci se při přípravě na zkoušku můžou obrátit na oficiální stránku ke zkoušce z češtiny pro trvalý pobyt, kterou provozuje Národní pedagogický institut České republiky, případně na stránku na Facebooku. Bezplatné jazykové kurzy pro cizince mimo země EU poskytují Centra na podporu integrace cizinců.

Zatím mají nárok na očkování hrazené zdravotní pojišťovnou v ČR migranti, kteří jsou pojištěni v systému veřejného zdravotního pojištění (např. držitelé zaměstnaneckých karet, cizinci s trvalým pobytem). Na hrazené očkování mají nárok také migranti pojištění v jiném státě EU (doklad S1) nebo kteří mají dle evropského průkazu zdravotního pojištění (EHIC) nárok na nezbytnou péči. 

O očkování cizích státních příslušníků, kteří nespadají do žádné z výše zmíněných kategorií, v tuto chvíli na Ministerstvu zdravotnictví probíhají jednání.

Migrantům s komplexním komerčním zdravotním pojištěním u PVZP, bude očkování zcela hrazeno z tohoto pojištění. Ostatní pojišťovny, poskytující komerční zdravotní pojištění o tomto zatím nerozhodly. 

Více informací na: https://koronavirus.mzcr.cz/ockovani-proti-covid-19/

Více k této problematice dodává Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci v článku pro Seznam Zprávy zde.

Můžete také podepsat petici „za umožnění covid očkování cizincům žijících v ČR pojištěných mimo systém veřejného pojištění“. Vice zde.

Stanovisko je spíše kritické, a to nejen s ohledem na útrapy a obtížný vstup žadatelů o azyl do azylového řízení, ale i na právní nejasnosti a obtížnou proveditelnost některých navrhovaných řešení.

Ke stažení dostupné zde.

„Setkali jsme se i s nejtěžšími případy, kdy mladiství po cestě zažili mučení nebo sexuální zneužívání. Převaděči se tak snaží dostávat z nich peníze,“ říká ředitel OPU Martin Rozumek s tím, že cesta se může stát traumatizujícím zážitkem. „Vůbec nejhorší situace je v Libyi,“ vysvětluje Rozumek.

Celý rozhovor je dostupný zde: https://cnn.iprima.cz/muceni-i-znasilnovani-detsti-utecenci-ujdou-tisice-kilometru-a-zaziji-pri-tom-peklo-18688

Česká policie dlouhá léta protiprávně v detencích zajišťovala uprchlické rodiny s dětmi a také nezletilé děti bez rodičů. Za pouhý přestupek spočívající v porušení zákona o pobytu cizinců zůstaly děti nepřiměřeně dlouhou dobu za mřížemi. Takový postup je v rozporu s mezinárodním právem i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

Nemohli jsme si nevšimnout, že v reakci na medializaci a politizaci této otázky se objevila praxe zcela opačná, kdy správní orgány dospělým uprchlíkům přisuzovaly postavení dětí. S takovou praxí kategoricky nesouhlasíme. Právo jasně rozlišuje postavení dospělého člověka od postavení dítěte a stejně jako je pro nás nepřípustná detence nezletilých bez doprovodu, je pro nás nepřípustné umisťování dospělých uprchlíků do zařízení pro děti.

Našimi žalobami jsme vždy chtěli dosáhnout spravedlnosti v konkrétních případech, přičemž jsme vždy apelovali na to, že je třeba vyjasnit, jaké metody je možno využít jsou-li dány pochybnosti o zletilosti.

Cílem OPU je v této otázce bránit práva dětských uprchlíků, je pro nás důležité, aby v ČR nedocházelo k nezákonné detenci rodin s dětmi a nezletilých bez doprovodu. Jedná se o zranitelnou skupinu, která skutečně potřebuje pomoc a podporu. Věříme, že tento cíl sdílíme s OSPODy a dalšími institucemi, a že společným úsilím je možné dosáhnout toho, aby dětem byla garantována jejich práva a zároveň, aby nedocházelo ke zneužívání této ochrany dospělými osobami.

Celé vyjádření najdete zde.