Do pražské ubytovny se Veronika s dcerou přestěhovala 1. července 2023. Předtím bydlela v bytě zaregistrovaném v programu „Solidární domácnost“. Stěhování zajišťovalo KACPU (Krajské asistenční centrum pro uprchlíky z Ukrajiny) a sociální pracovníci z Organizace pro pomoc uprchlíkům jí pomohli podat žádost, na základě které později obdržela dokument o přidělení bydlení. Po přestěhování ji zaskočil nedostatek místa a vysoké výdaje na pořízení základních potřeb.

„Když jsme bydleli v bytě, majitelé nám tam nechali všechno – nádobí, nábytek, ložní prádlo a tak dále. Až po přestěhování na ubytovnu jsem si uvědomila, jak velká to byla pomoc. Hned na začátku jsme utratili hodně peněz za čistící prostředky, mopy, hadry a nádobí. Vybavení ubytovny bylo buď nefunkční, nebo v hrozném stavu, ale nějak použitelné. Například jedna plotýnka na vařiči nefungovala, takže jsme si časem museli koupit nový. Tři měsíce jsem se také bála, že se dítě dotkne rozbité zásuvky, která jiskřila. Stížnosti jsme psali koordinátorovi každý týden, ale kromě slibů žádná změna nepřišla,“ vzpomíná Veronika.

Když začala topná sezóna, objevila se plíseň, která byla nejvýraznější u okna a ve sprše. Veronika a její spolubydlící musely kupovat čisticí prostředky a bojovat s plísní v celé dvoupatrové budově.

Těžkosti života na ubytovně

Po nastěhování na ubytovnu Veronika zpočátku nehledala nové bydlení, protože neměla žádné úspory. Byla velmi vděčná České republice za „střechu nad hlavou“, i když v hrozných podmínkách. V únoru 2024 však majitelé ubytovny přes koordinátora oznámili Veronice a ostatním obyvatelům, že se mají do 7 dnů přestěhovat do sousední budovy.

„Museli jsme se samostatně domluvit s paní, která bydlela v našem budoucím pokoji, abychom si převzali klíče. Ubytovna nabídla pouze palandu bez matrací a jedno křeslo pro dva dospělé a dítě. Museli jsme požádat sociální pracovníky, aby kontaktovali jednoho z majitelů a alespoň ústně se dohodli na přesunu tří postelí a lednice z jednoho pokoje do druhého. Stěhování bylo fyzicky vyčerpávající.“

Obyvatelé nové ubytovny měli rozdílné rozvrhy, které si navzájem odporovaly, a někdy vedly k hádkám, třeba i při návštěvě kuchyně. Když se Veronika později přestěhovala do svého bytu, s úlevou si vydechla, že konečně bude žít sama. Nemusela se bát, že její dcera ráno probudí sousedy, když se chystají do školky.

„Konečně jsem si uvědomila, že se mohu normálně umýt. Ve sprše nesmrdí kanalizace ani plíseň a nemusím se bát, že chytnu plísňovou infekci, když uklouznu a šlápnu bosou nohou na podlahu,“ říká zasněně Veronika. Svůj nový byt si zabydlela za pět dní. Líbilo se jí, že si vše může přizpůsobit podle svého, aniž by se obávala, že sousedi vedle spí od 7 hodin večer, protože musí brzy ráno vstávat do práce. Sama však hledání bytu popisuje jako zázrak.

Hledání lepšího bydlení: od naděje k zoufalství

S hledáním pronájmů začala již v březnu 2024, protože v novém pokoji nefungovalo topení a teplota nepřesáhla 18 stupňů. Po pěti dnech focení teploměru pro sociální pracovníky SIMI se podařilo přimět majitele, aby opravili radiátor. Radost však netrvala dlouho: ukázalo se, že termostatická hlavice nefunguje, a teplota z 18 stupňů rychle vzrostla na 31 a níže neklesla.

„Myslela jsem, že se v tom pokoji udusíme. Nejtěžší to bylo v noci. Kdybychom nechali okna otevřená, probudili bychom se s těžkým nachlazením, ale se zavřenými okny jsme se doslova dusili. Když konečně přišel opravář, suše oznámil, že do konce topné sezóny nelze nic opravit. Modlili jsme se, aby sezóna skončila dříve než v květnu, a začali hledat pokoj k pronájmu.“

Naštěstí „horké dny“ na ubytovně skončily v dubnu a v té době se její kamarádka přestěhovala do samostatného bytu. Hledání bydlení pro Veroniku a její dítě se rozjelo naplno. Když jí sociální pracovníci oznámili, že od září se bydlení na ubytovně stane placeným, začala trávit hledáním 6 až 7 hodin denně. Bohužel odpovědí bylo velmi málo a všechny s odmítnutím kvůli tomu, že má malé dítě.

„Bylo mi líto platit 14 000 korun za podmínky, v jakých jsme tehdy byli. Myslela jsem, že nám bude stačit pokoj pro dvě osoby, abych mohla volně chodit do sprchy nebo kuchyně. Navíc kdybychom zůstali na ubytovně, neměli bychom peníze ani na jídlo. Nejprve jsem změny v zákoně vnímala velmi sklesle, ale po několika měsících jsem si uvědomila, že je to pro mě velký dar. Pomyslela jsem si, že buď pro nás najdu něco lepšího, nebo se vrátíme domů,“ vysvětluje Veronika.

Konec srpna přinesl zprávu od majitelů, že pobyt bude o 500 korun dražší a že za klimatizaci nebo lednici v pokoji bude nutné připlatit 1000 korun, i když patří ubytovně. Zoufalá Veronika zaplatila za předplatné na bezrealitky s nadějí, že na zprávy odpoví alespoň majitelé tamních bytů, ale bylo to marné.

„Odesíláte zprávu jako jedna z prvních, ale majitelé neodpovídají. Ze třiceti jsem dostala odpověď jen od tří, ale ani u jednoho jsem nevyhovovala. Jedna majitelka mi napsala, že nejsem tak zainteresovaná jako ostatní, kterým dali přednost.“

Sociální pracovníci SIMI jí zpočátku poradili, kde hledat, a později jí na konzultacích pomáhali volat majitelům bytů. Když bylo v poznámce napsáno „pouze telefonicky“, požádala kamarádku, aby zavolala a domluvila prohlídku. Podle jejích osobních výpočtů se z 30 žádostí podařilo domluvit jednu prohlídku, která však často byla zrušena na poslední chvíli.

V zoufalství hledala Veronika jak samostatné bydlení, tak sdílené bydlení se známými z ubytovny. Vydávali se za rodinu a hledali byt 3+kk, ale organizace všech zabrala hodně času, a proto třikrát pronajali byt jiným zájemcům.

„Cítila jsem obrovskou úlevu, když jsem se dozvěděla o Charitě, která pomůže prověřit  to, jestli je smlouva v pořádku a poskytne jednorázový příspěvek na úhradu poplatků za služby makléře a nájem. I přes takovou podporu mě ale hledání bydlení dovedlo k zoufalství.“

Nečekaná příležitost vedoucí k vlastnímu bydlení

Její situaci nakonec vyřešila náhoda. Majitelé jejího současného bytu se obrátili na Charitu a nabídli byt k pronájmu Ukrajincům. Spolu s další matkou dostala Veronika pozvání na prohlídku a majitelé si měli sami vybrat, s kým uzavřou smlouvu.

„Nevím podle jakých kritérií, ale dali přednost nám. Byla jsem velmi šťastná. Stále si myslím, že jsem měla neuvěřitelné štěstí. Kdyby ne, nevím, jak bych bydlení hledala,“ přemýšlí Veronika.

Přiznává, že i ve frontovém městě se má kam vrátit, ale její dcera by tam neměla žádné možnosti k socializaci, protože mateřské školky nefungují a rakety často zasahují různé části města. Pokud by jí ale na ubytovně zůstávat nemohla, byla by nucena riskovat a vrátit se, a to i přes značné úspory na potravinách.

Když dostala otázku, co se jí na ubytovně líbilo, Veronika se zasmála: „Asi to, že jsem se nemusela starat o účty za elektřinu a vodu. Teď jsou tyto náklady součástí nájmu a hodně se obávám, abych neměla velkou spotřebu. Majitelé bytu k nám byli velmi laskaví a je pro mě důležité jim jejich laskavost oplatit.“

Veronika podepsala nájemní smlouvu na jeden rok a je ráda, že se alespoň po tuto dobu nemusí obávat o bezpečnost a blaho svého dítěte.

---

Všechna jména v článku byla změněna.

Článek vznikl v rámci projektu Učíme se spolu 2024, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s. za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.

Aktualizace Strategie 2021+ reaguje na stěžejní socioekonomické změny s významným dopadem na rovnost žen a mužů v ČR, například během ruské války na Ukrajině. Přináší s sebou snížený počet opatření a zjednodušený monitoring i evaluaci. 

Mezi klíčové změny patří mimo jiné začlenění problematiky týkající se dopadů války na Ukrajině, opatření pro zajištění nápravy protiprávně sterilizovaných žen, zavedení účinných opatření k prevenci sexuálního obtěžování v dopravě nebo na podporu systému práce s původci násilí. 

Expertky Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) změny vítají. Nicméně za důležité i nadále považují zdůrazňování intersekcionálního přístupu ve Strategii 2021+, tedy zohlednění vícenásobného znevýhodnění žen z marginalizovaných skupin, vč. migrantek a uprchlic. To je zásadní zejména v kapitolách Práce a péče, Bezpečí a Zdraví. V souvislosti s aktualizací Strategie se SIMI podílelo spolu s Českou ženskou lobby na sestavení priorit pro práci do dalšího období. Těmi jsou:

• 1. TRH PRÁCE: Na českém trhu práce čelí migrantky a uprchlice mnoha překážkám, zejména v podobě nestabilních pracovních úvazků a vykořisťování. Tyto problémy ztěžují vymáhání jejich pracovních práv a zároveň ovlivňují jejich schopnost skloubit rodinný a profesní život. Prioritou je urychlit integraci migrantek na trhu práce prostřednictvím zvyšování informovanosti, upozornit na nebezpečné jevy v rámci šedé ekonomiky, vč. pracovního a sexuálního vykořisťování, a zmírňovat jejich dopady skrze poradenství, a prosazováním dostupnosti jazykových kurzů, vzdělávacích a rekvalifikačních programů.

• 2. NÁSILÍ:  Násilí u migrantek a uprchlic zhoršuje jazyková bariéra a neznalost práv. Mnohé se bojí nahlásit násilí kvůli strachu z deportace či ztráty pobytového statusu. Nadále je třeba se zasazovat o dostupnost specializovaných azylových domů a podporovat interkulturní a tlumočnické služby pro oběti násilí, čímž se zlepší jejich přístup k účinné ochraně.

• 3. ZDRAVÍ: Migrantky a uprchlice často čelí překážkám v přístupu ke zdravotnické péči a reprodukčnímu zdraví, které vyplývají z jazykových bariér a neznalosti systému. Přístup k interrupcím zůstává problematický, což odráží nekonzistence v interpretaci a aplikaci příslušného zákona. Prioritou je zintenzivnit osvětu ve zdravotnických zařízeních o právu na interrupci pro ženy ze zemí EU i mimo EU a zlepšit dostupnost zdravotní péče ve smyslu odstraňování jazykových i kulturních bariér.

S dopady systémových nedostatků, genderové neutrality až slepoty, či chybějící intersekcionality v těchto oblastech se setkáváme na dennodenní bázi při řešení jednotlivých problémů a situací migrantek a uprchlic v rámci našich poradenských a asistenčních služeb. I z této zkušenosti vyplývá potřeba nadále upozorňovat na stávající systémové nedostatky a prioritizovat konkrétní oblasti, které mohou přímo i nepřímo ovlivnit situaci těchto žen a jejich postavení ve společnosti.

V České republice bylo k 1. dubnu 2024 338 736 uprchlíků z Ukrajiny. Přes 87 867 žije v Praze. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu Česká republika udělila dočasnou ochranu ve více než 600 000 případech. Zhruba třetina z nich tak byla ukončena, většinově se jednalo o ukončení z důvodu odchodu uprchlíků zpět na Ukrajinu.

Přestože zdaleka ne všichni lidé z Ukrajiny, kteří do České republiky od začátku invaze přišli, zde nadále zůstávají, stále přichází asi 1300 ukrajinských uprchlíků denně. Dle dat PAQ Research z listopadu 2023 plánuje v ČR zůstat alespoň další dva roky zhruba 58 % uprchlíků. 

Níže shrnujeme výsledky výzkumů týkající se integrace uprchlíků z Ukrajiny. Výzkumná šetření se uskutečnila v průběhu roku 2023, a to v listopadu 2023 (PAQ Research), červenci 2023 (UNHCR) a červnu 2023 (IOM).

Integrace 

Bydlení

Data ukazují, že vzrostl podíl uprchlíků, kteří bydlí v nájmu (asi 70 % uprchlíků), zatímco 16 % bydlí na hotelech a ubytovnách. Také se zvýšil podíl uprchlíků, kteří si hradí celé bydlení sami (79 %). Bydlení však stále zůstává pro uprchlíky výzvou. Pětina domácností má problém platit nájem včas. Pro ty, kteří bydlí na ubytovnách, je značně těžší změnit své bydlení (nejčastěji přejít do nájmu). To dokazuje i fakt, že z nebytového bydlení se dostalo jen minimum z uprchlíků, kteří v něm žili na konci roku 2022. 

Pracovní trh

Podíl uprchlíků zapojených na pracovním trhu stále roste. Přes 70 % pracuje v ČR, přesto ale 61 % uprchlíků pracuje pod svou kvalifikací. Alarmující je skutečnost, že 16 % uprchlíků pracuje bez pracovní smlouvy a nedobrovolně tak riskují pracovní vykořisťování.

Jazyk

Jazyk je důležitým aspektem pro integraci uprchlíků. Česky se domluví 57 % dětí a 47 % dospělých uprchlíků z Ukrajiny. Na kurzy češtiny však chodí jen ⅓ z dospělých uprchlíků – nejčastěji uprchlíci nechodí kvůli nedostatku času, nebo nedostatku financí na uhrazení kurzů.

Zdraví

Výzkumy se také zabývají zdravotní situací uprchlíků. 23 % domácností a 14 % uprchlíků pociťuje problémy s mentálním zdravím, které ovlivňují jejich každodenní fungování.

Ženy uprchlice

Data ukazují, že v České republice v polovině domácností ukrajinských uprchlíků žije jen žena bez partnera. Uprchlice navíc čelí specifickým výzvám. Ženy uprchlice se také potýkají s prekarizovanou prací a mzdovým znevýhodněním na pracovním trhu. Pod svou kvalifikací pracuje 65 % žen, mají také obecně nižší mzdy (než muži) a mají častěji prekérní práci než muži (63 % vs 50 %).

Zdroje:

IOM (2023). SOCIO-ECONOMIC SITUATION OF UKRAINIAN REFUGEES WITH A FOCUS ON WOMEN. Dostupné z: https://dtm.iom.int/sites/g/files/tmzbdl1461/files/reports/DTM_Czechia_Socio-eco_condition_Ukrainian_refugees_JAN-JUN_2023.pdf

PAQ Research (2024). Integrace ukrajinských uprchlíků: 2 roky poté a výhled na 2024+. Dostupné z: https://www.paqresearch.cz/post/dva-roky-pote/

UNHCR (2023). Czechia: Multi-Sector Needs Assessment (December 2023). Dostupné z: https://data.unhcr.org/en/documents/details/105509

Foto: Freepik (www.freepik.com)

Článek vznikl v rámci projektu Učíme se spolu 2024, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s. za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.

Zjištění nevládních organizací ukazují, že uprchlíci a migranti jsou nuceni přijímat práci za méně než adekvátní odměnu a za pochybných pracovních podmínek, čímž dochází k jejich prekarizaci a zneužívání.

Válka na Ukrajině přivedla do České republiky velký počet uprchlíků hledajících bezpečí a práci, jedná se o více než 260 000 ekonomicky aktivních lidí. Tento nárůst osob ucházející se o místo na českém pracovním trhu s sebou přináší komplexní problémy, které odhalují nedostatky v současném systému. Podle šetření PAQ Research se sice zaměstnanost uprchlíků z Ukrajiny zvyšuje, často se ale tyto osoby potýkají s nízkými příjmy a chudobou. Což je důsledkem omezeného přístupu ke kvalifikované práci, ale i k férovým pracovním podmínkám. Velkou skupinou uprchlíků tvoří ženy, které se potýkají s různými výzvami, jako jsou prekarizace práce, složitý proces uznávání kvalifikací a rekvalifikace nebo potíže s koordinací práce a péče. Obzvláště zranitelnou skupinou vůči pracovnímu vykořisťování jsou uprchlíci a migranti pracující v pracovních agenturách.

“Firmy nebyly personálně vybaveny na přímé zaměstnání uprchlíků – neměly tlumočníky, ani koordinátory, kteří by uměli jazyky, zatímco agentury a klienti, tedy neformální zprostředkovatelé, naopak připraveni byli. Pro firmy bylo jednodušší i nadále spolupracovat at se zprostředkovateli.”

Takto vysvětluje velký podíl agenturních zaměstnanců mezi uprchlíky Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Podle analýzy Viktora Rumpíka z organizace Diakonie se uprchlíci v Plzeňském kraji setkávají s absencí výplatních pásek, srážkami ze mzdy, pokutami, neproplacenými přesčasy a dovolenou a zadržováním nebo nevyplácením mezd v prostředí plzeňských pracovních agentur. Příběhy z investigace.cz pak poukazují na širší problém vykořisťování, kdy je různými praktikami cíleně zvyšována závislost migrantů na agentuře. Pracovní agentury, které zprostředkovávají práci i ubytování, se ukázaly být obzvláště problematické v kontextu (ne)dosažitelnosti bydlení v ČR. Magda Faltová na toto konto dodává:

 „V situaci, kdy jsou podmínky v ubytovně nevyhovující nebo člověk není spokojen s prací, nemají lidé kvůli obecnému nedostatku ubytovacích kapacit v Česku na výběr a musí zůstat tam, kde jsou. Ani sociální služby nemohou kvůli přeplněným azylovým domům nabídnout těmto uprchlíkům alternativu.“

Agentury využívají těchto podmínek k vytváření situací, kdy je obtížné pro migranty agenturu opustit nebo najít alternativní zaměstnání či ubytování bez ztráty stávajícího domova.  Navíc neznalost českého jazyka, ekonomická zranitelnost i nejistota ohledně pobytového statusu  vede k situaci, kdy se migranti stávají oběťmi nejen pracovního, ale i sociálního vykořisťování.

Je nezbytné, aby vládní orgány, nevládní organizace a pracovní agentury spojily síly a zajistily, že práva a důstojnost všech pracujících migrantů jsou respektovány.

Nutné je také zvyšovat informovanost migrantů o jejich pracovních právech. Organizace SIMI poskytuje právní poradenství migrantům v oblasti pracovních práv, realizuje workshopy na téma pracovněprávních vztahů nebo vytváří informační materiály. Více najdete na webové stránce www.migrace.com.

Publikováno 10. 4. 2024

Výzva upozorňuje na opakované projevy bagatelizace případů diskriminace na základě etnika, xenofobní výroky ombudsmana a dlouhodobé upřednostňování vlastních dojmů před důkladným prošetřením případů.

Výzva reaguje také na odejmutí veškeré pracovní agendy zástupkyni ombudsmana a bývalé zmocněnkyni pro lidská práva Monice Šimůnkové, ke kterému Křeček přistoupil bez pádného opodstatnění poté, co jej Senát vyzval k respektování její pozice. Tím Křeček porušil dvaadvacetiletou tradici rozdělení kompetencí mezi ombudsmanem a jeho zástupcem.

K výzvě se připojili například i zástupci a zástupkyně organizací Život 90, NESEHNUTÍ, Liga lidských práv nebo Queer Geography, z. s. Celou výzvu zaštiťuje spolek Milion chvilek pro demokracii.

V úterý 19. července 2022 byla výzva doručena také do sídla ombudsmana v Brně.

Celý text výzvy najdete ZDE.

Organizace Migračního konsorcia se poskytly odhad poskytunuté pomoci od 1. března 2022 do 31. 5. 2022 hned v několika oblastech.

Významným údajem byl počet podpořených osob přes infolinky jednotlivých organizací či asistencemi v terénu – ať již např. na Hlavním nádraží v Praze či na Krajských asistečních centrech pomoci Ukrajině (KACPU). Tato forma podpory byla poskytnuta více než 984 000 lidí. Přičemž celkový počet osob, kterým byly poskytnuty informace, asistence či individuální poradenství by dle odhadů přesahuje 1 050 000. Do tohoto čísla se započítávají i tranzity či informace k aktuální situaci poskytované občanům ČR. Největší podíl má v tomto ohledu Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), která během působení pomohla více než 900 000 osobám.

Mezi další kategorie, ve kterých se organizace pokusily vyčíslit svou pomoc, patří zajištění bydlení. V tomto směru organizace poskytly ubytování ve vlastních kapacitách a zprostředkovaly ubytování jinde pro více než 40 000 uprchlíků. Významný počet ubytovaných osob zaznamenal zejména web Pomáhej ukrajině, zřízený Migračním konsorciem. Zároveň také nevládní organizace asistovaly a poskytovaly služby v mnoha dalších ubytovacích zařízeních.

Do pomoci uprchlíkům se zapojilo přes organizace Konsorcia přes 3 500 dobrovolníků. Do tohoto čísla se nezapočítávají dobrovolníci působící na Hlavním nádraží v Praze či na Florenci, ani dobrovolníci Dignity Restoring hope, kteří poskytli při práci s uprchlíky pomoc v rozsahu přibližně 22 500 hodin.

Kompletní odhad rozsahu pomoci najdete ZDE. Jedná se o kompilát dat za jednotlivé organizace a najdete v něm mimo jiné informace také k poskytnuté humanitární pomoci, počtům hodin dobrovolnické práce a počtům podpořených osob za jednotlivé organizace. Celkem odhad poskytly následující organizace: OPU, Sdružení pro integraci a migraci, Charita ČR, InBáze, Dignitry Restoring hope, ADRA, Most Pro, META, AMIGA, Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty, Multikulturní centrum Praha.

Nutno podotknout, že odhadnuté údaje jsou orientační. Hektická a vypjatá situace, zejména v průběhu prvních týdnů po vypuknutí války, velmi znesnadňovala sběr dat. Výčet rozsahu pomoci je proto spíše orientační. Nicméně také v něm nejsou zahrnuty všechny kategorie pomoci, které organizace uprchlíkům poskytovali. Celkový rozsah pomoci tedy ve skutečnosti může být spíš vyšší. Je také zcela zásadní si uvědomit, že během uplynulých měsíců musely organizace také poskytovanou pomoc skloubit se svými dalšími aktivitami.

Více o našich pozicích k vládní strategii zvládání migrační vlny najdete ZDE. Tiskovou zprávu, ve které se vyjadřujeme k nedostatečné komunikaci a využívání know-how nevládních organizací pracujících s migranty najdete ZDE.

Factsheet najdete ZDE.

Data aktuální k 5/2022

Kolik žije v ČR Ukrajinců? Kolika občanům Ukrajiny byla v posledních letech udělena mezinárodní ochrana? Jakým zaměstnáním se v ČR nejčastěji věnují?

Na tyto otázky odpovídá náš graficky zpracovaný factsheet, který je ke dostupný ZDE.

Data aktuální k únoru 2022

Magda Faltová v rozhovoru s Terezou Vlčkovou probírá prodlužování víz pro občany Ukrajiny, které aktuálně řeší Ministerstvo vnitra ČR.

V okamžiku, kdy rozhodnutí padne, bude o něm informovat jak ministerstvo vnitra, tak my přes sociální sítě nebo web. Kdyby bylo potřeba, lidé se pak mohou obracet na nás a na další organizace našeho typu s tím, že je tam právníci nebo sociální pracovníci provedou procesem.

Lidé, kteří do ČR teprve zamíří se bez biometrického pasu dostanou nejspíš pouze do Polska, Slovenska a dalších zemí, které leží na cestě do ČR. Pokud nemají vízum, měli by přímo na hranici požádat o mezinárodní ochranu.

V rozhovoru jsou probírány také aktuální možnosti pro uprchlíky:

V konfliktu lidé přestanou řešit, jestli mají nebo nemají vízum, prostě se vydají na cestu. K tomu pak existují jiné nástroje. Například žádost o mezinárodní ochranu, která se podává ministerstvu vnitra. V případě válečných konfliktů se pak uděluje ve formě doplňkové ochrany.

Pokud dotyčný není pronásledován z politických důvodů, dostane ji na omezenou dobu a po skončení konfliktu by už nebyla prodloužena, protože se očekává, že se vrátí do vlasti, nebo že si tu vytvořil zázemí a je schopen požádat o jiný druh pobytu.

Pak ještě existuje dočasná ochrana, která se uděluje skupině lidí v případě válečného konfliktu. Ta se týká všech, kteří přicházejí ze země, ve které se válčí, a je rychlá, takže by se nezatížilo rozhodování. V případě, že by šlo o tisíce lidí, by se tedy mohla dočasná ochrana poprvé v české historii využít.

Magda Faltová nepředpokládá „dramatické nálady“ nebo vyhrocení situace ve vztahu k Ukrajincům žijícím v ČR.

(Z)ároveň je třeba být si vědomi toho, že společnost není tolerantní a migrace je stále velmi populistické téma.

Velkou část lidí, kteří budou do ČR přicházet, pravděpobně budou tvořit Ukrajinci, kteří již v ČR byli nebo mají vazby na zdejší ukrajinskou komunitu.

To je obrovský benefit toho, že už u nás Ukrajinci žijí. Začlenění by tedy mělo být – a pravděpodobně bude – jednodušší.

Další postup již závisí na krocích státu, který má plány na řešení nouzových situacích. V souvislosti s přijímáním většího množství uprchlíků existuje v ČR zkušenost např. z dob jugoslávské krize. Magda Faltová si ale dovede představit, že stát ve spolupráci s armádou a humanitárními organizacemi zajišťuje základní péči a ubytování pro tisíce lidí. Hlavními výzvami by v takovém případě bylo procesování lidí, další řízení a případná integrace.

Více se můžete dočíst v rozhovoru ZDE. Lidé se s nabídkou pomoci mohou obracet na e-mail poradna@migrace.com a a pro nabídky ubytování vyplnit formulář na www.uprchlici-vitejte.cz

Dlouholetá spolupracovnice Sdružení pro integraci a migraci rozhovoru s Janem Bočkem interpretuje dostupná data k vývoji počtu migrantů na území České republiky.

Když se naopak podívám na rozdíly, za poslední desetiletí rapidně ubylo cizinců, kteří se sem stěhují za podnikáním a srovnatelně narostl počet pobytů za účelem zaměstnání.

Dále akcentuje zejména nutnost změn v přístup státu k migraci i v celkovém nastavení migrační politiky ČR, která se již mnoho let výrazně neproměnila.

V Česku je nárůst počtu cizinců dlouhodobý a příkrý a měly by ho doprovázet daleko masivnější integrační opatření, hlavně ze strany státu. Co pokládám za nevýhodné a v řadě případů i za nemorální je to, že ve velké míře podporujeme krátkodobou ekonomickou migraci, zatímco příznivé podmínky pro tu dlouhodobou nevytváříme.

Z výzkumů víme, že pro stát je nejvýhodnější, když se migrantům daří tak, že se mohou v dané zemi usadit, mít zde rodiny, zapadnout. Od migrantů to chce dost úsilí, často velké oběti. Ze strany přijímajícího státu je třeba podpora integrace – aby bylo snadné naučit se jazyk, vydělat si na důstojný život, nechat si uznat kvalifikaci, přivézt děti. To ale v Česku snadné není.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.