V říjnu minulého roku vyšla zpráva Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) porovnávající přístupy evropských zemí k problému genderově podmíněného násilí (GPN) v kontextu migrace. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že zejména neregulérně migrující dívky a ženy čelí zvýšenému riziku GPN. Se sexuálním, fyzickým, psychickým či ekonomickým násilím se migrantky často setkávají již v zemích původu. Během migračních cest jsou potom zranitelné zejména vůči obchodování s lidmi. Násilí mohou čelit i v cílových zemích, a to ze strany úředních osob (pohraničních policistů či zaměstnanců detenčních center) nebo ze strany partnerů/manželů a dalších blízkých osob.

Migrantky a domácí násilí: Systémové nedostatky i pozitivní praxe

Specifická zranitelnost migrantek vůči GPN je důsledkem působení řady faktorů. Pro oběti domácího násilí je často problematická především závislost jejich pobytového statusu na statusu partnera/manžela. Ta může posilovat jejich strach z odchodu od násilníka a/nebo z nahlášení domácího násilí. Evropské státy by mj. na základě Istanbulské úmluvy (kterou k dnešnímu dni ratifikovaly všechny členské státy EU s výjimkou Česka, Slovenska, Bulharska, Litvy a Maďarska) měly obětem GPN s pobytovým statusem závislým na partnerovi/manželovi v případě rozpadu vztahu udělovat samostatné povolení k pobytu, a to bez ohledu na délku trvání vztahu. Jak ovšem upozorňuje zpráva EIGE, některé státy EU si v tomto ohledu vyhrazují výjimky. Například ve Francii se toto ustanovení díky bilaterální dohodě nevztahuje na migrantky z Alžírska.

Pro oběti domácího a/nebo sexuálního násilí je zásadní dostupnost specializovaných služeb – telefonních linek pomoci a především azylových domů. Jak upozorňuje zpráva EIGE, migrantky mohou v případě potřeby těchto služeb narážet na jazykové bariéry. Zcela zásadním problémem je potom nedostatečná kapacita azylových domů pro oběti GPN. Jak ve svém reportu z roku 2023 uvádí síť evropských ženských organizací WAVE, standard minimálního počtu lůžek v ženských azylových domech splňuje pouze sedm ze sedmadvaceti členských států EU. Migrantky mohou při přístupu do azylových domů čelit právním nebo byrokratickým překážkám. Například Malta podmiňuje přístup k této formě pomoci regulérním pobytovým statusem. V Německu jsou služby některých azylových domů zpoplatněné, což může pro migrantky v tíživé finanční situaci představovat závažnou bariéru.

EIGE ve zprávě upozorňuje také na fakt, že specializované služby pro oběti GPN (včetně obětí z řad migrantek) jsou v evropských státech z velké části poskytovány nevládními neziskovými organizacemi, které často pracují s omezenými a nestabilními finančními prostředky a personálními kapacitami.

Přes řadu mezer v poskytování pomoci ženským obětem GPN z řad migrantek lze v Evropě najít i příklady pozitivní praxe. EIGE v tomto ohledu poukazuje na Finsko a Belgii. V obou zemích fungují specializované azylové domy pro ženy s migračním původem. Ty jsou otevřené nejen ženským obětem domácího násilí, ale zaměřují se také na oběti ženské obřízky, nucených sňatků či dalších forem GPN spáchaného ve jménu cti.

Azylová řízení: Nedostatek genderové citlivosti

Istanbulská úmluva obsahuje kromě výše zmíněné úpravy pobytového statusu obětí GPN také ustanovení týkající se řízení o azylu. Články 60 a 61 zavazují signatáře k uznání GPN jako důvodu pro udělení azylu, k zajišťování genderově citlivého azylového řízení a k respektování principu non-refoulement.

Zpráva EIGE poukazuje na výrazné nedostatky v implementaci těchto ustanovení do praxe. Napříč evropskými zeměmi je počet žádostí o azyl z důvodu GPN velice nízký. Výrazným problémem je absence zavedených postupů pro identifikaci zranitelných osob – obětí GPN – v průběhu azylového řízení. Zásadní slabinou systémů v řadě států EU je také nedostatečná proškolenost policie, pohraniční stráže a zaměstnanců přijímacích středisek o GPN a jeho projevech. Expertky a experti se zkušenostmi z praxe ve zprávě upozorňují mj. na problematiku prokazování existence psychologického či ekonomického GPN při azylovém řízení.

Země EU často selhávají také v poskytování bezpečných podmínek pro ženy v přijímacích zařízeních. Zpráva EIGE informuje o omezené dostupnosti ubytovacích zařízení určených výhradně pro ženské žadatelky o azyl v řadě zemí EU. Například na Maltě jsou ženy, dívky a nezletilé osoby někdy ubytovávány ve stanech s nevyhovujícími hygienickými podmínkami a nedostatkem soukromí. Problémy s bezpečným ubytováním byly v minulosti zaznamenány mimo jiné v Německu, ve Francii a ve Španělsku.

Problematickým prvkem je také stále častější využívání tzv. zrychlených azylových řízení státy EU. Ta výrazně omezují čas potřebný k vybudování důvěry nutné ke sdílení traumatických zkušeností s GPN mezi migrantkami a úřednicemi/úředníky činnými v řízení. Potenciálně tak může docházet k porušování principu non-refoulement. 

Zrychlená azylová řízení jsou zakotvená v migračním paktu, jehož pravidla začnou státy EU aplikovat od června 2026. Podle paktu bude tento typ řízení uplatňován u osob, které se pokusily uvést úřady v omyl, představují riziko nebo pocházejí ze státu, jehož příslušníci mají jako žadatelé o mezinárodní ochranu v EU souhrnně nižší než 20% úspěšnost. Azylové procedurální nařízení (APR) obsahuje možnost výjimky ze zrychleného řízení pro zranitelné osoby (například na základě jejich genderu, sexuální orientace, genderové identity nebo utrpěné újmy v důsledku psychologického, fyzického, sexuálního nebo genderově podmíněného násilí). Nařízení členským státům také ukládá povinnost zajistit odpovídající školení pro úřední osoby pracující se žadatelkami a žadateli o azyl nutné pro rozpoznání známek zranitelnosti. S ohledem na výše zmíněné mezery v identifikaci zranitelných osob však existují oprávněné obavy, zda rozšířené uplatňování zrychlených řízení nepřinese zhoršení podmínek pro oběti GPN, jak uvádí zpráva EIGE.

I přes tyto zcela zásadní nedostatky lze v zemích EU najít příklady pozitivní praxe v uplatňování genderové citlivosti při azylovém řízení. Například ve Finsku jsou se žadatelkami o azyl vedeny individuální rozhovory zaměřené na identifikaci GPN, v návaznosti na které jsou ženám případně doporučovány specializované služby pro oběti. Ve Francii byla při Úřadu pro ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (Office français de protection des réfugiés et apatrides) vytvořena pracovní skupina, která připravuje doporučení a pokyny pro uplatňování genderové citlivosti při zpracovávání žádostí o azyl a poskytuje školení a školící materiály.

Nedostatek dat a intersekcionality

Zpráva EIGE upozorňuje v neposlední řadě také na to, že většina členských států EU systematicky neklasifikuje či vůbec neshromažďuje data o výskytu a typech GPN mezi migrantkami a migranty. Mnohdy chybí údaje o pohlaví pachatelů nebo o jejich vztahu k oběti. 

V politikách evropských států týkajících se obětí GPN z řad migrantek a migrantů také většinou chybí intersekcionální perspektiva. Valnou většinu oběti GPN tvoří ženy. Existují proto např. značné mezery ve službách reflektujících potřeby mužských obětí sexuálního či domácího násilí, které čelí obzvláště silné stigmatizaci. I vyškolení odborníci tyto formy násilí často (neúmyslně) přehlížejí a mužským obětem z řad migrantů se tak nedostává adekvátní podpory. Úřady a poskytovatelé služeb také mnohdy nezohledňují specifickou zranitelnost dalších skupin jako jsou LGBTQ+ osoby, migrantky/i se zdravotním postižením nebo příslušnice/íci etnických či náboženských menšin.

Klíčové poznatky a doporučení

Zpráva EIGE odhaluje značné mezery v přístupech evropských států k problematice GPN v kontextu migrace. Situaci obětí by mohla zlepšit implementace doporučení uvedených v jejím závěru.

Evropské instituce by podle EIGE měly:

• Aktivně vybízet členské státy k důsledné implementaci Istanbulské úmluvy
• Integrovat ochranná opatření proti GPN do implementace migračního paktu
• Vyčlenit finanční prostředky na služby pro oběti GPN se speciálním zaměřením na migrantky/y
• Vypracovat celounijní standardy pro školení o GPN pro profesionály pracující s migrantkami/y
• Stanovit celounijní standardy pro sběr dat o GPN

Členské státy by potom měly:

• Důsledně implementovat Istanbulskou úmluvu, případně ji ratifikovat pokud tak dosud neučinily
• Integrovat reakce na GPN do národních krizových plánů a azylových systémů
• Zajistit stabilní financování pro udržování a rozšíření služeb pro oběti GPN
• Zajistit, aby všechny oběti GPN, bez ohledu na jejich migrační status, měly přístup k odpovídajícím službám (azylovým domům, zdravotní péči, psychosociální podpoře a právní pomoci)
• Zapojit organizace řízené migrantkami/y do tvorby politik a plánování
• Aplikovat v migračních a azylových politikách intersekcionální perspektivy

Autorka: Barbora Vosáhlová

V předchozím článku jsme informovali o možných dopadech výsledků nedávných českých parlamentních voleb na migrační a azylovou politiku. K tématu voleb se nyní ještě jednou vracíme – tentokrát s analýzou postojů parlamentních stran k otázkám rovnosti žen a mužů.

Říjnové parlamentní volby přinesly mj. skokový nárůst zastoupení žen v Poslanecké sněmovně. Podíl zvolených žen stoupl z 25 procent v roce 2021 na rekordních 33,5 procent. Díky kroužkování tak předčil podíl žen na kandidátních listinách, což ukazuje na touhu nemalé části českého voličstva po větším zastoupení žen ve vrcholné politice.

Postoji kandidátek a kandidátů v oblasti genderové rovnosti se před volbami zabývala volební kalkulačka vytvořená spoluprací devíti organizací věnujících se právům žen a queer osob, publikovaná na serveru Alarm. Postoje politických stran k tématům rovnosti žen a mužů zmapovala také analýza volebních programů zpracovaná Českou ženskou lobby (ČŽL) ve spolupráci s partnerskými organizacemi Fórum 50 %, Konsent a Ženy v politice. Analýza známkovala programy stran z hlediska jejich přístupu k tématům souvisejícím s genderovou rovností. Žádná z osmi hodnocených stran nedosáhla lepší známky než za 3 (dobře). Tři z uskupení, která se dostala do sněmovny – koalice SPOLU, Motoristé a SPD – dokonce v analýze zcela propadla a skončila s hodnocením 5 (nedostatečně).

Kalkulačka a analýza programů se tematicky protly ve čtyřech okruzích, na které se nyní podíváme blíže.

Slaďování práce a péče

Slaďování práce a péče je jedinou oblastí související s rovností žen a mužů, kterou ve svém programu tematizovaly všechny parlamentní strany. Až na SPD se strany hlásí k podpoře částečných úvazků a jiných flexibilních forem práce. Ty mohou pečujícím osobám, kterými jsou v české společnosti stále převážně ženy, umožnit lepší koordinaci osobního a pracovního života.

Pravděpodobná budoucí hlavní vládní strana ANO kromě toho ve svém programu slibuje například navýšení kapacit mateřských škol, zvýšení rodičovského příspěvku nebo možnost flexibilnějšího střídání rodičů v péči o dítě. Rodičovský příspěvek chce zvýšit i koaliční SPD, v jejím programu však převládá pronatalistický přístup redukující ženy na roli matek. Programy vládních stran (ANO, SPD, Motoristé) pak vůbec neřeší strukturální problémy jako nerovné mzdy či nedostatečné zapojení mužů do péče o děti.

Komplexnější pojetí slaďování lze najít pouze ve volebních programech STAN a Pirátů. Tyto strany kromě podpory flexibilních forem práce a navýšení rodičovského příspěvku uvádí také potřebu rozšíření kapacit školek pro děti do tří let. Zdůrazňují také nutnost odstranit znevýhodnění žen v odměňování (Piráti) a posílit zapojení otců do péče o malé děti (STAN). Je však otázkou, nakolik budou tyto strany schopny pro své případné návrhy najít konsenzus napříč vládním a opozičním táborem.

Omezené možnosti slaďování práce a péče jsou zásadním problémem nejen pro Češky, ale také pro ženy-migrantky žijící v ČR. Ty se potýkají se specifickými bariérami. Například při umisťování do mateřských škol naráží jejich děti na jazykové a mezikulturní bariéry nebo na problém nedostatečné proočkovanosti. Mnohé migrantky také vykonávají náročnou a špatně finančně ohodnocenou práci ve směnných provozech, která jim neumožňuje dostatečnou flexibilitu.

Menstruační chudoba

Body týkající se menstruační chudoby do svých programů zahrnuly dvě parlamentní strany. Hnutí STAN tento problém v programu explicitně zmiňuje a slibuje zajištění bezplatné dostupnosti menstruačních potřeb ve veřejných budovách. Piráti pak slibují dostupnost menstruačních pomůcek ve školách.

Jak ovšem uvádí analýza ČŽL, tyto programové body jsou v rozporu s hlasováním stran o pozměňovacím návrhu tzv. konsolidačního balíčku z října 2024. Piráti tehdy nepodpořili návrh ANO na zařazení menstruačních potřeb do nižší sazby DPH. Hnutí STAN se stejně jako koalice SPOLU postavilo jednoznačně proti návrhu. Představitelé a představitelky těchto stran přitom ve svých odpovědích pro volební kalkulačku Alarmu v naprosté většině případů uvádějí, že jsou pro zařazení menstruačních pomůcek do nižší sazby. Je tedy patrné, že v případě prosazování konsolidačního balíčku nad programovými prioritami stran převládly snahy udržet domluvenou podobu klíčového vládního zákona.

Jak uvádí organizace Sola Pomáhá, česká sazba DPH na menstruační pomůcky (21 %) patří mezi nejvyšší v Evropě. Vysoké ceny menstruačních potřeb pochopitelně nejcitelněji dopadají na ženy či další menstruující osoby ohrožené chudobou.

Data napříč různými společnostmi přitom ukazují, že chudoba je feminizovaná – jsou jí ve větší míře ohroženy ženy než muži. Jinak tomu není ani v ČR, jak ukazují data ČSÚ. Například v roce 2023 čelilo příjmové chudobě 7,9 procent mužů a 11,6 procent žen. Výzkum Mezinárodní organizace pro migraci ze stejného roku odhalil, že v populaci ukrajinských uprchlic/íků pobývajících v ČR jsou rozdíly mezi ženami  a muži ještě propastnější: 37 procent respondentek vypovědělo, že nemá dostatečný příjem na pokrytí svých denních výdajů. Mezi mužskými respondenty činilo toto číslo „pouhých“ 20 procent. Problém menstruační chudoby se tedy může týkat i relativně vysokého počtu Ukrajinek a dalších uprchlic a migrantek pobývajících v Česku.

Interrupce

Z odpovědí pro volební kalkulačku Alarmu je patrné, že s výjimkou některých představitelů a představitelek KDU-ČSL se politici a političky napříč spektrem shodují na tom, že by neměla být zpřísňována pravidla pro interrupce a že by tyto zákroky měly i nadále zůstat dostupné bez ohledu na důvod.

O poznání menší míra shody panovala mezi kandidátkami a kandidáty na tom, zda by interrupce v ČR měly být dostupné cizinkám. Za dostupnost potratů pro cizinky se většinově postavili pouze zástupci a zástupkyně Pirátů a STAN. Podporovatelé ve svých odpovědích zdůrazňovali zejména právo na rovný přístup ke zdravotní péči a solidaritu se ženami ze zemí, ve kterých je právo na potrat omezeno. Mezi odpůrci zaznívaly především obavy z „potratové turistiky“ a nedostatečných kapacit lékařských zařízení. 

Z odpovědí kandidátek a kandidátů byla patrná mj. jejich omezená obeznámenost s platnými pravidly pro přístup k potratům v Česku. Řada z nich svůj nesouhlas s dostupností interrupcí pro cizinky odůvodňovala tím, že nejsou účastnicemi veřejného zdravotního pojištění. Implicitně tedy předpokládaly/i, že občanky ČR mají zákrok hrazený  ze zdravotního pojištění. To však ve většině případů není pravda – i české občanky si interrupci na vlastní žádost musí zaplatit samy. Například organizace A.S.A.P. upozorňuje, že vysoké finanční náklady představují překážku pro reálnou dostupnost přerušení těhotenství. 

O problematice dostupnosti interrupcí pro osoby bez českého občanství jsme již v minulosti informovali v jednom z našich článků.

Bezpečnost

Domácí a sexualizované násilí je nejen v ČR dlouhodobým a závažným společenským problémem. Podle organizace ProFem zažije v Česku nějakou formu domácího násilí každá třetí žena. Z nedávného výzkumu organizace vyplývá, že každá pátá žena v ČR má zkušenost se znásilněním a 58 procent žen se setkalo s nějakou formou sexualizovaného násilí. Ženy přitom tvoří převážnou většinu obětí. Zmiňovaná volební kalkulačka i analýza volebních programů se proto zaměřily také na téma genderově podmíněného násilí.

V oblasti prevence a podpory obětí sexualizovaného násilí došlo v uplynulém volebním období k zásadním legislativním změnám. Téměř jednomyslně byly v Poslanecké sněmovně schváleny dva klíčové zákony: novela trestního zákona zavádějící redefinici znásilnění a tzv. „Lex Anička“. Druhý ze zákonů navyšuje finanční pomoc obětem, rozšiřuje okruh zvlášť zranitelných obětí a navyšuje podporu pro neziskové organizace, které poskytují obětem nezbytnou psychologickou a právní pomoc. U redefinice znásilnění se jednalo o vládní návrh zákona, na předložení „Lex Anička“ se podílely poslankyně a poslanci ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Pirátů, STAN a ANO.

Téma genderově podmíněného násilí však ve volebních programech stran spíše chybí. Světlou výjimkou je program hnutí STAN, který se tematice věnuje relativně komplexně. Slibuje např. přijetí samostatného zákona, který zavede jednotnou definici domácího násilí, rozšíří definici zvlášť zranitelné oběti a zlepší přístup relevantních institucí (policie, soudů, lékařů a sociálních pracovníků) k obětem. Ačkoliv se členky a členové ostatních parlamentních stran podílí na tvorbě klíčových návrhů zákonů, genderově podmíněné násilí není v jejich programech nijak koncepčně uchopené.

Jak v rozhovoru pro Deník Referendum upozorňuje vedoucí právního oddělení Simi Klára Holíková, ženy-migrantky jsou vůči genderově podmíněnému násilí obzvláště zranitelné. Přístup k pomoci jim ztěžují především jazykové bariéry, nízké povědomí o vlastních právech, sociální izolace a obavy o ztrátu oprávnění k pobytu. Pokud je pobytový status obětí domácího či sexualizovaného násilí navázán na agresora, ukončením vztahu může oběť o oprávnění k pobytu přijít. Oprávnění by sice mělo být oběti zachováno, pokud soužití ukončila z důvodu obzvlášť těžkých okolností, mezi které patří i domácí násilí ze strany partnera. V praxi je ale podle Holíkové často náročné existenci násilí dokázat. Z pohledu migrantek je zásadní především státní podpora organizací, které poskytují pomoc obětem domácího či sexualizovaného násilí, a to s přihlédnutím k jejich specifickým znevýhodněním a potřebám.

Závěrem

Analýza volební kalkulačky Alarmu a volebních programů parlamentních stran ukázala, že většina stran téma genderové rovnosti spíše opomíjí. Relativně komplexní plány pro podporu rovnosti poskytují pouze programy Pirátů a STAN, ale i ty řadu důležitých bodů vynechávají a nedá se proto říct, že by samy o sobě nabízely ucelené plány systémové změny. Volební programy koaličních partnerů ANO – SPD a Motoristů – přitom obsahují řadu opatření přímo oslabujících rovnost žen a mužů. Najdeme v nich například stigmatizaci queer osob, odpor proti neziskovým organizacím nebo volání po podpoře „tradiční rodiny“.

V určité pozitivní změny lze doufat v oblasti slaďování práce a péče, kde mezi vládními a opozičními stranami existuje široká shoda na dílčích opatřeních jako je podpora flexibilních forem práce. Vláda ANO by také mohla „oprášit“ svůj návrh na zařazení menstruačních potřeb do snížené sazby DPH. Odpovědi politiků a političek ve volební kalkulačce naznačují, že bývalé vládní strany by v případě nového hlasování mohly být ochotné s návrhem souhlasit. Je však otázkou, nakolik bude prosazování těchto politik pro ANO a jeho koaliční partnery prioritní.

Prosazování genderové rovnosti může po jmenování nové vlády negativně ovlivnit nepřátelský postoj vládních stran k neziskovým organizacím. Role neziskového sektoru je přitom právě při prosazování rovnosti žen a mužů naprosto nezastupitelná. Neziskové organizace jsou nejen významnými poskytovateli expertizy, ale také nezbytnými zdroji pomoci pro tisíce klientek a klientů.

Zejména SPD a Motoristé v rámci předvolební kampaně otevřeně útočili na neziskový sektor, především potom na ekologické a migrační neziskové organizace. Tyto postoje se propsaly i do programového prohlášení vlády, ve kterém strany slibují zřízení veřejného registru všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů a zamezení tomu, aby byly veřejné prostředky využívány pro „politický aktivismus“. Jak ve vyjádření pro Novinky.cz uvádí mluvčí organizace Člověk v tísni Tomáš Urban, zahrnutím tohoto bodu se vládní strany cíleně snaží stigmatizovat neziskové organizace a zpochybnit fungující systém transparentnosti jejich financování.

V nadcházejícím volebním období bude proto záležet nejen na tom, zda budou vláda a opozice schopny spolupracovat na dílčích opatřeních v oblastech slaďování péče a práce nebo boje proti menstruační chudobě. Zásadní bude také ochota a schopnost opozice mobilizovat proti potenciálně škodlivým vládním návrhům poškozujícím genderovou rovnost.

Autorka: Barbora Vosáhlová

Do pražské ubytovny se Veronika s dcerou přestěhovala 1. července 2023. Předtím bydlela v bytě zaregistrovaném v programu „Solidární domácnost“. Stěhování zajišťovalo KACPU (Krajské asistenční centrum pro uprchlíky z Ukrajiny) a sociální pracovníci z Organizace pro pomoc uprchlíkům jí pomohli podat žádost, na základě které později obdržela dokument o přidělení bydlení. Po přestěhování ji zaskočil nedostatek místa a vysoké výdaje na pořízení základních potřeb.

„Když jsme bydleli v bytě, majitelé nám tam nechali všechno – nádobí, nábytek, ložní prádlo a tak dále. Až po přestěhování na ubytovnu jsem si uvědomila, jak velká to byla pomoc. Hned na začátku jsme utratili hodně peněz za čistící prostředky, mopy, hadry a nádobí. Vybavení ubytovny bylo buď nefunkční, nebo v hrozném stavu, ale nějak použitelné. Například jedna plotýnka na vařiči nefungovala, takže jsme si časem museli koupit nový. Tři měsíce jsem se také bála, že se dítě dotkne rozbité zásuvky, která jiskřila. Stížnosti jsme psali koordinátorovi každý týden, ale kromě slibů žádná změna nepřišla,“ vzpomíná Veronika.

Když začala topná sezóna, objevila se plíseň, která byla nejvýraznější u okna a ve sprše. Veronika a její spolubydlící musely kupovat čisticí prostředky a bojovat s plísní v celé dvoupatrové budově.

Těžkosti života na ubytovně

Po nastěhování na ubytovnu Veronika zpočátku nehledala nové bydlení, protože neměla žádné úspory. Byla velmi vděčná České republice za „střechu nad hlavou“, i když v hrozných podmínkách. V únoru 2024 však majitelé ubytovny přes koordinátora oznámili Veronice a ostatním obyvatelům, že se mají do 7 dnů přestěhovat do sousední budovy.

„Museli jsme se samostatně domluvit s paní, která bydlela v našem budoucím pokoji, abychom si převzali klíče. Ubytovna nabídla pouze palandu bez matrací a jedno křeslo pro dva dospělé a dítě. Museli jsme požádat sociální pracovníky, aby kontaktovali jednoho z majitelů a alespoň ústně se dohodli na přesunu tří postelí a lednice z jednoho pokoje do druhého. Stěhování bylo fyzicky vyčerpávající.“

Obyvatelé nové ubytovny měli rozdílné rozvrhy, které si navzájem odporovaly, a někdy vedly k hádkám, třeba i při návštěvě kuchyně. Když se Veronika později přestěhovala do svého bytu, s úlevou si vydechla, že konečně bude žít sama. Nemusela se bát, že její dcera ráno probudí sousedy, když se chystají do školky.

„Konečně jsem si uvědomila, že se mohu normálně umýt. Ve sprše nesmrdí kanalizace ani plíseň a nemusím se bát, že chytnu plísňovou infekci, když uklouznu a šlápnu bosou nohou na podlahu,“ říká zasněně Veronika. Svůj nový byt si zabydlela za pět dní. Líbilo se jí, že si vše může přizpůsobit podle svého, aniž by se obávala, že sousedi vedle spí od 7 hodin večer, protože musí brzy ráno vstávat do práce. Sama však hledání bytu popisuje jako zázrak.

Hledání lepšího bydlení: od naděje k zoufalství

S hledáním pronájmů začala již v březnu 2024, protože v novém pokoji nefungovalo topení a teplota nepřesáhla 18 stupňů. Po pěti dnech focení teploměru pro sociální pracovníky SIMI se podařilo přimět majitele, aby opravili radiátor. Radost však netrvala dlouho: ukázalo se, že termostatická hlavice nefunguje, a teplota z 18 stupňů rychle vzrostla na 31 a níže neklesla.

„Myslela jsem, že se v tom pokoji udusíme. Nejtěžší to bylo v noci. Kdybychom nechali okna otevřená, probudili bychom se s těžkým nachlazením, ale se zavřenými okny jsme se doslova dusili. Když konečně přišel opravář, suše oznámil, že do konce topné sezóny nelze nic opravit. Modlili jsme se, aby sezóna skončila dříve než v květnu, a začali hledat pokoj k pronájmu.“

Naštěstí „horké dny“ na ubytovně skončily v dubnu a v té době se její kamarádka přestěhovala do samostatného bytu. Hledání bydlení pro Veroniku a její dítě se rozjelo naplno. Když jí sociální pracovníci oznámili, že od září se bydlení na ubytovně stane placeným, začala trávit hledáním 6 až 7 hodin denně. Bohužel odpovědí bylo velmi málo a všechny s odmítnutím kvůli tomu, že má malé dítě.

„Bylo mi líto platit 14 000 korun za podmínky, v jakých jsme tehdy byli. Myslela jsem, že nám bude stačit pokoj pro dvě osoby, abych mohla volně chodit do sprchy nebo kuchyně. Navíc kdybychom zůstali na ubytovně, neměli bychom peníze ani na jídlo. Nejprve jsem změny v zákoně vnímala velmi sklesle, ale po několika měsících jsem si uvědomila, že je to pro mě velký dar. Pomyslela jsem si, že buď pro nás najdu něco lepšího, nebo se vrátíme domů,“ vysvětluje Veronika.

Konec srpna přinesl zprávu od majitelů, že pobyt bude o 500 korun dražší a že za klimatizaci nebo lednici v pokoji bude nutné připlatit 1000 korun, i když patří ubytovně. Zoufalá Veronika zaplatila za předplatné na bezrealitky s nadějí, že na zprávy odpoví alespoň majitelé tamních bytů, ale bylo to marné.

„Odesíláte zprávu jako jedna z prvních, ale majitelé neodpovídají. Ze třiceti jsem dostala odpověď jen od tří, ale ani u jednoho jsem nevyhovovala. Jedna majitelka mi napsala, že nejsem tak zainteresovaná jako ostatní, kterým dali přednost.“

Sociální pracovníci SIMI jí zpočátku poradili, kde hledat, a později jí na konzultacích pomáhali volat majitelům bytů. Když bylo v poznámce napsáno „pouze telefonicky“, požádala kamarádku, aby zavolala a domluvila prohlídku. Podle jejích osobních výpočtů se z 30 žádostí podařilo domluvit jednu prohlídku, která však často byla zrušena na poslední chvíli.

V zoufalství hledala Veronika jak samostatné bydlení, tak sdílené bydlení se známými z ubytovny. Vydávali se za rodinu a hledali byt 3+kk, ale organizace všech zabrala hodně času, a proto třikrát pronajali byt jiným zájemcům.

„Cítila jsem obrovskou úlevu, když jsem se dozvěděla o Charitě, která pomůže prověřit  to, jestli je smlouva v pořádku a poskytne jednorázový příspěvek na úhradu poplatků za služby makléře a nájem. I přes takovou podporu mě ale hledání bydlení dovedlo k zoufalství.“

Nečekaná příležitost vedoucí k vlastnímu bydlení

Její situaci nakonec vyřešila náhoda. Majitelé jejího současného bytu se obrátili na Charitu a nabídli byt k pronájmu Ukrajincům. Spolu s další matkou dostala Veronika pozvání na prohlídku a majitelé si měli sami vybrat, s kým uzavřou smlouvu.

„Nevím podle jakých kritérií, ale dali přednost nám. Byla jsem velmi šťastná. Stále si myslím, že jsem měla neuvěřitelné štěstí. Kdyby ne, nevím, jak bych bydlení hledala,“ přemýšlí Veronika.

Přiznává, že i ve frontovém městě se má kam vrátit, ale její dcera by tam neměla žádné možnosti k socializaci, protože mateřské školky nefungují a rakety často zasahují různé části města. Pokud by jí ale na ubytovně zůstávat nemohla, byla by nucena riskovat a vrátit se, a to i přes značné úspory na potravinách.

Když dostala otázku, co se jí na ubytovně líbilo, Veronika se zasmála: „Asi to, že jsem se nemusela starat o účty za elektřinu a vodu. Teď jsou tyto náklady součástí nájmu a hodně se obávám, abych neměla velkou spotřebu. Majitelé bytu k nám byli velmi laskaví a je pro mě důležité jim jejich laskavost oplatit.“

Veronika podepsala nájemní smlouvu na jeden rok a je ráda, že se alespoň po tuto dobu nemusí obávat o bezpečnost a blaho svého dítěte.

---

Všechna jména v článku byla změněna.

Článek vznikl v rámci projektu Učíme se spolu 2024, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s. za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.

Aktualizace Strategie 2021+ reaguje na stěžejní socioekonomické změny s významným dopadem na rovnost žen a mužů v ČR, například během ruské války na Ukrajině. Přináší s sebou snížený počet opatření a zjednodušený monitoring i evaluaci. 

Mezi klíčové změny patří mimo jiné začlenění problematiky týkající se dopadů války na Ukrajině, opatření pro zajištění nápravy protiprávně sterilizovaných žen, zavedení účinných opatření k prevenci sexuálního obtěžování v dopravě nebo na podporu systému práce s původci násilí. 

Expertky Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) změny vítají. Nicméně za důležité i nadále považují zdůrazňování intersekcionálního přístupu ve Strategii 2021+, tedy zohlednění vícenásobného znevýhodnění žen z marginalizovaných skupin, vč. migrantek a uprchlic. To je zásadní zejména v kapitolách Práce a péče, Bezpečí a Zdraví. V souvislosti s aktualizací Strategie se SIMI podílelo spolu s Českou ženskou lobby na sestavení priorit pro práci do dalšího období. Těmi jsou:

• 1. TRH PRÁCE: Na českém trhu práce čelí migrantky a uprchlice mnoha překážkám, zejména v podobě nestabilních pracovních úvazků a vykořisťování. Tyto problémy ztěžují vymáhání jejich pracovních práv a zároveň ovlivňují jejich schopnost skloubit rodinný a profesní život. Prioritou je urychlit integraci migrantek na trhu práce prostřednictvím zvyšování informovanosti, upozornit na nebezpečné jevy v rámci šedé ekonomiky, vč. pracovního a sexuálního vykořisťování, a zmírňovat jejich dopady skrze poradenství, a prosazováním dostupnosti jazykových kurzů, vzdělávacích a rekvalifikačních programů.

• 2. NÁSILÍ:  Násilí u migrantek a uprchlic zhoršuje jazyková bariéra a neznalost práv. Mnohé se bojí nahlásit násilí kvůli strachu z deportace či ztráty pobytového statusu. Nadále je třeba se zasazovat o dostupnost specializovaných azylových domů a podporovat interkulturní a tlumočnické služby pro oběti násilí, čímž se zlepší jejich přístup k účinné ochraně.

• 3. ZDRAVÍ: Migrantky a uprchlice často čelí překážkám v přístupu ke zdravotnické péči a reprodukčnímu zdraví, které vyplývají z jazykových bariér a neznalosti systému. Přístup k interrupcím zůstává problematický, což odráží nekonzistence v interpretaci a aplikaci příslušného zákona. Prioritou je zintenzivnit osvětu ve zdravotnických zařízeních o právu na interrupci pro ženy ze zemí EU i mimo EU a zlepšit dostupnost zdravotní péče ve smyslu odstraňování jazykových i kulturních bariér.

S dopady systémových nedostatků, genderové neutrality až slepoty, či chybějící intersekcionality v těchto oblastech se setkáváme na dennodenní bázi při řešení jednotlivých problémů a situací migrantek a uprchlic v rámci našich poradenských a asistenčních služeb. I z této zkušenosti vyplývá potřeba nadále upozorňovat na stávající systémové nedostatky a prioritizovat konkrétní oblasti, které mohou přímo i nepřímo ovlivnit situaci těchto žen a jejich postavení ve společnosti.

V České republice bylo k 1. dubnu 2024 338 736 uprchlíků z Ukrajiny. Přes 87 867 žije v Praze. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu Česká republika udělila dočasnou ochranu ve více než 600 000 případech. Zhruba třetina z nich tak byla ukončena, většinově se jednalo o ukončení z důvodu odchodu uprchlíků zpět na Ukrajinu.

Přestože zdaleka ne všichni lidé z Ukrajiny, kteří do České republiky od začátku invaze přišli, zde nadále zůstávají, stále přichází asi 1300 ukrajinských uprchlíků denně. Dle dat PAQ Research z listopadu 2023 plánuje v ČR zůstat alespoň další dva roky zhruba 58 % uprchlíků. 

Níže shrnujeme výsledky výzkumů týkající se integrace uprchlíků z Ukrajiny. Výzkumná šetření se uskutečnila v průběhu roku 2023, a to v listopadu 2023 (PAQ Research), červenci 2023 (UNHCR) a červnu 2023 (IOM).

Integrace 

Bydlení

Data ukazují, že vzrostl podíl uprchlíků, kteří bydlí v nájmu (asi 70 % uprchlíků), zatímco 16 % bydlí na hotelech a ubytovnách. Také se zvýšil podíl uprchlíků, kteří si hradí celé bydlení sami (79 %). Bydlení však stále zůstává pro uprchlíky výzvou. Pětina domácností má problém platit nájem včas. Pro ty, kteří bydlí na ubytovnách, je značně těžší změnit své bydlení (nejčastěji přejít do nájmu). To dokazuje i fakt, že z nebytového bydlení se dostalo jen minimum z uprchlíků, kteří v něm žili na konci roku 2022. 

Pracovní trh

Podíl uprchlíků zapojených na pracovním trhu stále roste. Přes 70 % pracuje v ČR, přesto ale 61 % uprchlíků pracuje pod svou kvalifikací. Alarmující je skutečnost, že 16 % uprchlíků pracuje bez pracovní smlouvy a nedobrovolně tak riskují pracovní vykořisťování.

Jazyk

Jazyk je důležitým aspektem pro integraci uprchlíků. Česky se domluví 57 % dětí a 47 % dospělých uprchlíků z Ukrajiny. Na kurzy češtiny však chodí jen ⅓ z dospělých uprchlíků – nejčastěji uprchlíci nechodí kvůli nedostatku času, nebo nedostatku financí na uhrazení kurzů.

Zdraví

Výzkumy se také zabývají zdravotní situací uprchlíků. 23 % domácností a 14 % uprchlíků pociťuje problémy s mentálním zdravím, které ovlivňují jejich každodenní fungování.

Ženy uprchlice

Data ukazují, že v České republice v polovině domácností ukrajinských uprchlíků žije jen žena bez partnera. Uprchlice navíc čelí specifickým výzvám. Ženy uprchlice se také potýkají s prekarizovanou prací a mzdovým znevýhodněním na pracovním trhu. Pod svou kvalifikací pracuje 65 % žen, mají také obecně nižší mzdy (než muži) a mají častěji prekérní práci než muži (63 % vs 50 %).

Zdroje:

IOM (2023). SOCIO-ECONOMIC SITUATION OF UKRAINIAN REFUGEES WITH A FOCUS ON WOMEN. Dostupné z: https://dtm.iom.int/sites/g/files/tmzbdl1461/files/reports/DTM_Czechia_Socio-eco_condition_Ukrainian_refugees_JAN-JUN_2023.pdf

PAQ Research (2024). Integrace ukrajinských uprchlíků: 2 roky poté a výhled na 2024+. Dostupné z: https://www.paqresearch.cz/post/dva-roky-pote/

UNHCR (2023). Czechia: Multi-Sector Needs Assessment (December 2023). Dostupné z: https://data.unhcr.org/en/documents/details/105509

Foto: Freepik (www.freepik.com)

Článek vznikl v rámci projektu Učíme se spolu 2024, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s. za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.

Zjištění nevládních organizací ukazují, že uprchlíci a migranti jsou nuceni přijímat práci za méně než adekvátní odměnu a za pochybných pracovních podmínek, čímž dochází k jejich prekarizaci a zneužívání.

Válka na Ukrajině přivedla do České republiky velký počet uprchlíků hledajících bezpečí a práci, jedná se o více než 260 000 ekonomicky aktivních lidí. Tento nárůst osob ucházející se o místo na českém pracovním trhu s sebou přináší komplexní problémy, které odhalují nedostatky v současném systému. Podle šetření PAQ Research se sice zaměstnanost uprchlíků z Ukrajiny zvyšuje, často se ale tyto osoby potýkají s nízkými příjmy a chudobou. Což je důsledkem omezeného přístupu ke kvalifikované práci, ale i k férovým pracovním podmínkám. Velkou skupinou uprchlíků tvoří ženy, které se potýkají s různými výzvami, jako jsou prekarizace práce, složitý proces uznávání kvalifikací a rekvalifikace nebo potíže s koordinací práce a péče. Obzvláště zranitelnou skupinou vůči pracovnímu vykořisťování jsou uprchlíci a migranti pracující v pracovních agenturách.

“Firmy nebyly personálně vybaveny na přímé zaměstnání uprchlíků – neměly tlumočníky, ani koordinátory, kteří by uměli jazyky, zatímco agentury a klienti, tedy neformální zprostředkovatelé, naopak připraveni byli. Pro firmy bylo jednodušší i nadále spolupracovat at se zprostředkovateli.”

Takto vysvětluje velký podíl agenturních zaměstnanců mezi uprchlíky Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Podle analýzy Viktora Rumpíka z organizace Diakonie se uprchlíci v Plzeňském kraji setkávají s absencí výplatních pásek, srážkami ze mzdy, pokutami, neproplacenými přesčasy a dovolenou a zadržováním nebo nevyplácením mezd v prostředí plzeňských pracovních agentur. Příběhy z investigace.cz pak poukazují na širší problém vykořisťování, kdy je různými praktikami cíleně zvyšována závislost migrantů na agentuře. Pracovní agentury, které zprostředkovávají práci i ubytování, se ukázaly být obzvláště problematické v kontextu (ne)dosažitelnosti bydlení v ČR. Magda Faltová na toto konto dodává:

 „V situaci, kdy jsou podmínky v ubytovně nevyhovující nebo člověk není spokojen s prací, nemají lidé kvůli obecnému nedostatku ubytovacích kapacit v Česku na výběr a musí zůstat tam, kde jsou. Ani sociální služby nemohou kvůli přeplněným azylovým domům nabídnout těmto uprchlíkům alternativu.“

Agentury využívají těchto podmínek k vytváření situací, kdy je obtížné pro migranty agenturu opustit nebo najít alternativní zaměstnání či ubytování bez ztráty stávajícího domova.  Navíc neznalost českého jazyka, ekonomická zranitelnost i nejistota ohledně pobytového statusu  vede k situaci, kdy se migranti stávají oběťmi nejen pracovního, ale i sociálního vykořisťování.

Je nezbytné, aby vládní orgány, nevládní organizace a pracovní agentury spojily síly a zajistily, že práva a důstojnost všech pracujících migrantů jsou respektovány.

Nutné je také zvyšovat informovanost migrantů o jejich pracovních právech. Organizace SIMI poskytuje právní poradenství migrantům v oblasti pracovních práv, realizuje workshopy na téma pracovněprávních vztahů nebo vytváří informační materiály. Více najdete na webové stránce www.migrace.com.

Publikováno 10. 4. 2024

Výzva upozorňuje na opakované projevy bagatelizace případů diskriminace na základě etnika, xenofobní výroky ombudsmana a dlouhodobé upřednostňování vlastních dojmů před důkladným prošetřením případů.

Výzva reaguje také na odejmutí veškeré pracovní agendy zástupkyni ombudsmana a bývalé zmocněnkyni pro lidská práva Monice Šimůnkové, ke kterému Křeček přistoupil bez pádného opodstatnění poté, co jej Senát vyzval k respektování její pozice. Tím Křeček porušil dvaadvacetiletou tradici rozdělení kompetencí mezi ombudsmanem a jeho zástupcem.

K výzvě se připojili například i zástupci a zástupkyně organizací Život 90, NESEHNUTÍ, Liga lidských práv nebo Queer Geography, z. s. Celou výzvu zaštiťuje spolek Milion chvilek pro demokracii.

V úterý 19. července 2022 byla výzva doručena také do sídla ombudsmana v Brně.

Celý text výzvy najdete ZDE.

Organizace Migračního konsorcia se poskytly odhad poskytunuté pomoci od 1. března 2022 do 31. 5. 2022 hned v několika oblastech.

Významným údajem byl počet podpořených osob přes infolinky jednotlivých organizací či asistencemi v terénu – ať již např. na Hlavním nádraží v Praze či na Krajských asistečních centrech pomoci Ukrajině (KACPU). Tato forma podpory byla poskytnuta více než 984 000 lidí. Přičemž celkový počet osob, kterým byly poskytnuty informace, asistence či individuální poradenství by dle odhadů přesahuje 1 050 000. Do tohoto čísla se započítávají i tranzity či informace k aktuální situaci poskytované občanům ČR. Největší podíl má v tomto ohledu Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), která během působení pomohla více než 900 000 osobám.

Mezi další kategorie, ve kterých se organizace pokusily vyčíslit svou pomoc, patří zajištění bydlení. V tomto směru organizace poskytly ubytování ve vlastních kapacitách a zprostředkovaly ubytování jinde pro více než 40 000 uprchlíků. Významný počet ubytovaných osob zaznamenal zejména web Pomáhej ukrajině, zřízený Migračním konsorciem. Zároveň také nevládní organizace asistovaly a poskytovaly služby v mnoha dalších ubytovacích zařízeních.

Do pomoci uprchlíkům se zapojilo přes organizace Konsorcia přes 3 500 dobrovolníků. Do tohoto čísla se nezapočítávají dobrovolníci působící na Hlavním nádraží v Praze či na Florenci, ani dobrovolníci Dignity Restoring hope, kteří poskytli při práci s uprchlíky pomoc v rozsahu přibližně 22 500 hodin.

Kompletní odhad rozsahu pomoci najdete ZDE. Jedná se o kompilát dat za jednotlivé organizace a najdete v něm mimo jiné informace také k poskytnuté humanitární pomoci, počtům hodin dobrovolnické práce a počtům podpořených osob za jednotlivé organizace. Celkem odhad poskytly následující organizace: OPU, Sdružení pro integraci a migraci, Charita ČR, InBáze, Dignitry Restoring hope, ADRA, Most Pro, META, AMIGA, Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty, Multikulturní centrum Praha.

Nutno podotknout, že odhadnuté údaje jsou orientační. Hektická a vypjatá situace, zejména v průběhu prvních týdnů po vypuknutí války, velmi znesnadňovala sběr dat. Výčet rozsahu pomoci je proto spíše orientační. Nicméně také v něm nejsou zahrnuty všechny kategorie pomoci, které organizace uprchlíkům poskytovali. Celkový rozsah pomoci tedy ve skutečnosti může být spíš vyšší. Je také zcela zásadní si uvědomit, že během uplynulých měsíců musely organizace také poskytovanou pomoc skloubit se svými dalšími aktivitami.

Více o našich pozicích k vládní strategii zvládání migrační vlny najdete ZDE. Tiskovou zprávu, ve které se vyjadřujeme k nedostatečné komunikaci a využívání know-how nevládních organizací pracujících s migranty najdete ZDE.

Factsheet najdete ZDE.

Data aktuální k 5/2022

Kolik žije v ČR Ukrajinců? Kolika občanům Ukrajiny byla v posledních letech udělena mezinárodní ochrana? Jakým zaměstnáním se v ČR nejčastěji věnují?

Na tyto otázky odpovídá náš graficky zpracovaný factsheet, který je ke dostupný ZDE.

Data aktuální k únoru 2022