V rámci návštěvy České republiky, kterou ve dnech 1. – 3. 10. 2021 pořádala jedna ze skupin EHSV Základní práva a právní stát, jsme byli společně s dalšími zástupci občanské společnosti pozváni zúčastnit se diskuze nad tématem diskriminace. Věnovali jsme se především tematice komerčního pojištění pro migranty, speciálně pro děti s dlouhodobým pobytem, duševnímu zdraví, genderové nerovnost nebo vytváření a posilování negativního obrazu uprchlíků a migrantů některými politickými představiteli. Zmíněny byly i problémy s nastavením a čerpáním fondů Evropské unie a také problémy, se kterými se obecně potýkají zaměstnanci neziskových organizací.
Na tomto odkazu si můžete v angličtině a ve francouzštině přečíst factsheet k problematice komerčního pojištění pro migranty a k nastavení EU fondů, stejně tak zde kazuistiky k soukromému pojištění, které jsme předložili zástupcům skupiny.
Jedním z účelů skupiny Základní práva a právní stát je poskytnout evropským organizacím občanské společnosti fórum, kde se mohou setkávat a vyměňovat si své názory na situaci v oblasti základních práv, demokracie a právního státu v členských státech. V rámci návštěvy proběhly debaty nad dalšími 4 tématy a to základní práva týkající se sociálních partnerů, svoboda sdružování a svoboda shromažďování, svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků a právní stát.
SIMI tak společně s Ligou za ľudská práva reaguje na smrt již pátého člověka, která je jedním z důsledků humanitární krize, které na zmíněné hranici probíhá již několik týdnů. Tito lidé jsou oběťmi, ne viníky celé situace. A iniciativa považuje za nelidské, že právě oni svými životy doplácejí na cynické politické hry běloruského diktátora Lukašenka.
Celé znění otevřeného dopisu v češtině najdete ZDE. Znění v polském jazyce najdete ZDE, znění ve slovenském jazyce ZDE.
Zákonodárci schválili poslanecký návrh novely zákona o pobytu cizinců, která vstupuje v účinnost 2. 8. 2021. Mezi pozitivní změny patří zahrnutí novorozenců do systému veřejného zdravotního pojištění na dva až tři měsíce a pokutování zaměstnavatelů, kteří umožňují výkon zastřeného zprostředkování zaměstnání. Novela však přináší také zpřísnění podmínek pro nesezdané páry občan ČR-cizinec a tzv. vzdálené rodinné příslušníky, zhoršení právního postavení osob bez státní příslušnosti a monopol Pojišťovny VZP na poskytování komerčního pojištění, což velmi pravděpodobně povede ke zdražení pojistného. Poslanci také odmítli dostát mezinárodním závazkům a zahrnout do systému veřejného pojištění děti cizinců s dlouhodobým pobytem.
Jak vznikala aktuální podoba zákona? A jaká jsme prosazovali stanoviska?
Pozměňovací návrhy poslanců
Novela prošla 3. čtením v Poslanecké sněmovně 2. 6. 2021, kdy poslanci hlasovali o několika pozměňovacích návrzích a zejména přičiněním ANO, ČSSD, SPD a KSČM dospěli k následujícím výsledkům:
SCHVÁLENO:
ZAMÍTNUTO:
Tiskovou zprávu shrnující důvody pro přijetí PN Třešňáka, Kopřivy a Čižinského, kterou jsme zveřejnili před 3. čtením, si můžete přečíst na tomto odkazu. Stejně tak naše doporučení k jednotlivým pozměňovacím návrhům, která jsme rozesílali všem poslancům, naleznete zde.
Pozměňovací návrhy senátorů
Schválený návrh zákona odešel do Senátu 15. 6. 2021 jako senátní tisk 108. Postupně byl projednán na garančním Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro zdravotnictví a Ústavně-právním výboru. Představeny byly dva pozměňovací návrhy, které pak Senát při hlasování 1.7.2021 schválil.
SCHVÁLENO:
Senátorům jsme před hlasováním posílali senátní factsheet, na který se můžete podívat zde, a také dokument, v němž jsme uvedli na pravou míru nepravdivé výroky poslanců, které zazněly během 3. čtení v Poslanecké sněmovně. Tento dokument si můžete přečíst na tomto odkazu.
Přehlasování senátní vratky ve Sněmovně
Schválená senátní verze zákona se vrátila do Sněmovny, která o novele jednala 13. 7. 2021. Poslanci ANO, ČSSD, SPD a KSČM se svými hlasy vyslovili proti návrhům Senátu a prosadili tak původní verzi zákona, včetně monopolu Pojišťovny VZP a pokračování komerčního zdravotního pojištění pro děti s výjimkou novorozenců.
Náš komentář ke konečné podobě novely
PŘÍZNIVÉ ZMĚNY
Do systému veřejného zdravotního pojištění jsou nově zahrnuti novorozenci, jejichž rodiče mají v ČR dlouhodobý pobyt. Nově mají tyto děti přístup k veřejnému pojištění pouze do konce měsíce, ve kterém dosáhnou věku 60 dnů, pokryjí se tím největší náklady vzniklé v případě komplikací v souvislosti s porodem. Omezí to také v prvních 60 dnech života dítěte situace, kdy nemocní novorozenci zůstanou bez pojištění, jelikož je komerční pojišťovny odmítnou pojistit, což vedlo k zadlužení rodičů, aby splatili statisícové až milionové částky za poporodní zdravotní péči. Pojistné budou za děti platit rodiče nebo zákonní zástupci ve stejné výši jakou osoby bez zdanitelných příjmů.
NEPŘÍZNIVÉ ZMĚNY
Komerční zdravotní pojištění cizinců
Zákonodárci přijetím poslaneckého návrhu zákona nenapravili dlouhotrvající nespravedlivou situaci všech ostatních dětí cizinců s dlouhodobým pobytem (kromě novorozenců). Děti s dlouhodobým pobytem, které jsou starší 60 dnů zůstávají v systému komerčního zdravotního pojištění. Rodiče těchto dětí se tak nadále budou muset při každé návštěvě lékaře obávat, zda jim komerční pojišťovna náklady na péči proplatí, či zda se při větších zdravotních komplikacích nebudou muset zadlužit, aby mohli nezbytnou péči pro své nemocné děti uhradit.
Novela zavádí monopol Pojišťovny VZP na 5 let pro cizince, kteří na území pobývají a nemají vstup do veřejného zdravotního pojištění, a to i přes kritiku Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a České národní banky. Očekáváme, že dojde ke zdražení komerčního pojištění a k případnému rozšíření výluk.
Podmínky pro nesezdané páry a vzdálenější rodinné příslušníky občanů ČR/EU
Novela zavádí nové kategorie rodinných příslušníků občanů EU s různým procesním i hmotněprávním postavením. Zatímco rodinný příslušníci dle § 15a odst. 1 a 2, tedy zejména manželé či děti občanů EU a ČR, si zachovají stávající právní status, postavení takzvaných oprávněných osob, např. partnerů a partnerek či dalších osob závislých na výživě či zdravotní péči občanů EU a ČR, definovaných v § 15a odst. 3 se v několika oblastech zhorší.
Hlavní změny postavení osob dle § 15a odst. 3 jsou následující: po dobu řízení o žádosti bude moci rodinný příslušník pobývat na území pouze do okamžiku oznámení rozhodnutí v prvním stupni (tedy ne po dobu odvolání); nemožnost pobývat na území bez víza v případě, že oprávněná osoba pobývá na území s občanem EU/ČR a vypršela jí platnost krátkodobého víza; povinnost k žádosti o povolení k pobytu doložit doklady prokazující úhrnný měsíční příjem rodiny; či fakt, že tzv. oprávněné osoby nebudou pro účely hlavy upravující správní vyhoštění pokládány za rodinné příslušníky občanů EU.
Změna zaměstnavatele u držitelů zaměstnanecké karty
Zákonodárci schválili změnu zákona, která směřuje proti rozhodovací praxi soudů ve věci změny zaměstnavatele. Rozhodování ministerstva vnitra ČR o povolení změny zaměstnavatele dle dosavadní právní úpravy nebylo rozhodnutím, nýbrž pouhým „sdělením“, proti kterému se ani cizinec ani jeho zaměstnavatel nemohli standardně bránit. Městský soud v Praze ovšem jasně rozhodl, že jde o rozhodnutí, proti kterému se odvoláním bránit lze. Novela v rozporu s tímto rozsudkem upírá nově cizincům a jejich zaměstnavatelům právo na odvolání. Díky této změně, kterou soudy pravděpodobně zase zruší, mnoha cizincům se nezdaří změnit zaměstnavatele a třeba i ztratí povolení k pobytu.
Vyloučení soudního přezkumu v některých azylových řízení, postavení osob bez státní příslušnosti
Novela zákona o pobytu cizinců také zcela nesystémově zasahuje do oblasti soudního přezkumu v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Nově nebudou moci osoby, kterým nebyl povolen vstup na území, podat kasační stížnosti ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. V praxi se jedná o téměř všechny žadatele, kteří žádají na vnější hranici, tedy na letišti. Jedná se o zcela nepřijatelné omezení soudního přezkumu, a to jak v řízení azylovém, tak v řízení o zajištění.
Zákonodárci dále vyňali odkladný účinek žalob v azylových řízení, především jde o situaci, kdy je žádost posouzena jako zjevně nedůvodná z důvodu příchodu z bezpečné země původu. V praxi u osob pocházejích z těchto zemí nedochází k individuálnímu posouzení, zda je v jejich případě možné danou zemi považovat za bezpečnou, navíc průběžně dochází k značnému nárůstu zemí, které jsou hodnoceny jako bezpečné, aniž by takové hodnocení vždy bylo schopno flexibilně reagovat na aktuální politický vývoj v dané zemi. Nadání žaloby odkladným účinkem tak má zásadní význam.
Zcela nedostatečně bylo upraveno postavení osob bez státní příslušnosti. Přestože v této oblasti ČR dlouhodobě porušuje své mezinárodní závazky, tak opět nebyla přijata úprava, která by zakotvila samotné řízení o uznání postavení osoby bez státní příslušnosti a následně dostatečně stabilní pobytový titul. Novela zavádí pouze možnost víza strpění a po dobu řízení nepřiznává těmto osobám žádná práva. Jedná se o zcela nedostatečnou právní úpravu.
Podrobně popsané změny najdete zde https://www.migrace.com/adm/_upload/docs/finalni-zmeny-na-web_1629714493.pdf
V červnu tohoto roku Evropská komise zažalovala Českou republiku a Polsko za diskriminaci migrantů v politice. Tato diskriminace spočívá v omezování účasti cizinců bez příslušného (v našem případě českého) občanství na politickém dění a jejich vstupu do politických stran. Ministerstvu vnitra ČR prozatím není znám přesný obsah žaloby a možná právě proto česká vláda vyčkává s vyjádřením. Dalším důvodem ovšem může být i to, že některé politické strany tuto žalobu ani nezaznamenaly nebo se, především v kontextu přijímání migrantů v ČR a postojích české společnosti, tomuto velmi citlivému tématu vyhýbají, o to více před volbami do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční na podzim roku 2021.
Podle Evropské unie jsou Česká republika a Polsko jedinými členskými zeměmi, které zakazují občanům jiných států EU vstup do politických stran. V Česku jde konkrétně o Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (předpis 424/1991 Sb.) Tento zákon stanovuje, že občané mají právo na sdružování v politických stranách a hnutích, přičemž zde neexistuje jasná definice občana. Přestože tedy v zákoně není explicitně řečeno, že se členství v politických stranách a hnutích váže na české občanství, potvrzují to stanovy našich konkrétních politických stran, které o svých členech uvažují zpravidla v kontextu české státní příslušnosti.
Jednou z výjimek je Česká pirátská strana, která umožňuje členství i občanům z jiných zemí EU, jak uvádí František Kopřiva, místopředseda Výboru pro evropské záležitosti:
„Členství, tedy vstup do strany, takto umožňujeme všem občanům Evropské unie. V tom zákoně je napsáno, že členy politických stran se můžou stát občané. A v tom zákoně to není explicitně definováno a my jsme si to vyložili řekněme otevřeněji nebo šířeji, vlastně jsme si do stanov napsali to slovo občan a v rámci vnitřního předpisu jsme si tedy to slovo občan vydefinovali právě, že to může být tedy občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie.“
K diskriminaci na základě státní příslušnosti, která se stala důvodem kritiky České republiky ze strany EU, se v rozhovoru s Gorankou Oljačou vyjadřuje i ředitelka SIMI a předsedkyně Výboru pro práva cizinců a členka Rady vlády ČR pro lidská práva Magda Faltová:
„Výbor se tím zabývá již deset let, dokonce v minulosti jsme jako výbor přijali k tomu i několik podnětů, které tedy nakonec na Radě vlády úspěšné nebyly a rozhodně potom nebyly úspěšné v tom, že by Česká republika to implementovala. Výbor to pojímal tedy šířeji, to znamená, že se zabýval jednak tím, za co tedy Česká republika je nyní žalována, možnost vstupu cizinců do politických stran. My jsme se tedy zabývali i tím, aby tato možnost byla pro cizince ze třetích zemí mimo Evropskou unii, ale zabývali jsme se také právě právem volit a případně být volen v těch lokálních regionálních volbách.“
O změnu v legislativě v kontextu migrantů a jejich účasti na politice se snaží i Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), která v roce 2015 uspořádala úspěšnou mezinárodní konferenci o politické participaci uprchlíků. Od té doby nicméně v rámci české legislativy ani v přístupu institucí žádné změny neproběhly a volební právo cizinců na našem území je tak stále vyloučeno.
Migranti a migrantky by měli mít právo podílet se na veřejné správě a politickém dění. V současnosti pro cizince možnost účasti na politickém životě stále není samozřejmostí a omezením jejich práv ohledně vstupu do politických stran zákon brání v jejich aktivní i pasivní participaci v politice. Překážkou ve změnách ve prospěch migrantů a jejich politické účasti ovšem není pouze česká legislativa, ale také politické strany, které v migrantech často vidí pouze druhořadé občany poskytující levnou pracovní sílu, nebo citlivé téma, o kterém je pro ně v kontextu české migrační politiky a postojích společnosti k přijímání migrantů do Česka lepší nehovořit, nebo se o něj raději ani nezajímat.
Z výše zmíněných důvodů se z pohledu EU Česká republika dopouští diskriminace cizinců na základě jejich státní příslušnosti a dochází tak k hrubému porušení Článku 21 Listiny základních práv EU o zákazu diskriminace. Pokud nepomohou domluvy Evropské komise, případ ČR v kontextu politické účasti migrantů bude předán Soudnímu dvoru EU. Ten v případě nedodržování evropského práva může rozhodnout o sankcích pro obžalovanou zemi a celý proces se může protáhnout až na několik let.
Reportáž My a oni, připravila Goranka Oljača, pořad ze dne 31.7.2021. K poslechu zde.
Přichází lepší počasí a s ním větší nápor běženců na jižní hranici EU. Za pouhých 24 hodin o minulém víkendu připlulo na italskou Lampedusu více než 2100 migrantů a uprchlíků. Italové a Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) žádají země EU o pomoc s převzetím uprchlíků z Itálie na svá území a můžeme se vsadit, kdo stoprocentně nehne pro Itálii a uprchlíky ani prstem — vláda Andreje Babiše. Politika, který nedávno kvůli Vrběticím sám vzýval evropskou solidaritu.
Celý komentář Martina Rozumka z Organizace pro pomoc uprchlíkům si přečtěte v Deníku Referendum.
Co konkrétně by přijetí novely v aktuální podobě znamenalo?
Ministerstvo vnitra argumentuje nutností „zpřesnit“ směrnici Evropské unie upravující postavení rodinných příslušníků občanů EU, která ovšem rozdělení rodinných příslušníků na dvě kategorie s různě přísnými pravidly vůbec nevyžaduje.
Pro přehlednost jsme vytvořili factsheet s krátkým shrnutím, čeho se navrhovaná úprava týká a také krátké vysvětlení, které body považujeme za problematické a proč.
Nízkopříjmoví, osoby pracující na základě nestabilních smluv či studenti budou tak moci na nesezdané partnerské soužití zapomenout. Nově by také partneři či příbuzní závislí na péči občanů ČR/EU museli při své žádosti dokládat měsíční příjem domácnosti. Tato povinnost neexistuje pro manžele či manželky občanů ČR a EU a představuje tak překážku např. pro mladé nesezdané páry, které jsou v začátcích své profesní kariéry a kteří plánují se zde dlouhodobě usadit a participovat na českém trhu práce. Možným důsledkem by mohlo být rozhodnutí osob žijících v nesezdaném partnerství odejít do zahraničí, kde pro ně budou příznivější podmínky.
Novela v této podobě tak tvrdě dopadne nejen na rodinné příslušníky, ale také na samotné české občany a občany EU, pro které bude obtížnější žít se svými blízkými osobami na území ČR.
K této novele jsme s právní skupinou Konsorcia vytvořili analýzu s přehledem jednotlivých sporných bodů a vysvětlením, proč jsou problematické, a jaké dopady by v případě přijetí mohly na občany ČR a EU a jejich rodinné příslušníky mít. Tuto analýzu jsme rozeslali členům výboru pro bezpečnost, který návrh zákona projednával 17. 1. 2021. I přes naše připomínky vydal bezpečnostní výbor doporučení k vyslovení souhlasu s aktuální verzí návrhu zákona, který by měl jít v následujících dnech do 2. čtení.
Celé znění právní analýzy si můžete stáhnout zde.
K novele bylo nahráno i několik pozměňovacích návrhů týkajících se osob bez státní příslušnosti, zdravotního pojištění dětí a již zmíněného zhoršení postavení vzdálenějších rodinných příslušníků občanů ČR a EU. Jako vysoce problematický vnímáme pozměňovací návrh poslance Růžičky, který přejímá pouze část právní úpravy ze ST 1033 a zásadním způsobem zhoršuje postavení osob bez státní příslušnosti. Navrhovaná úprava je navíc protiústavní a v rozporu s mezinárodním právem. Na to reaguje i pozměňovací návrh zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové, který k návrhu poslance Růžičky doplňuje vynechané části ze ST 1033, čímž zachovává stejnou právní úpravu, která je v novele zákona o azylu a ZPC.
Naopak vítáme pozměňovací návrh poslance Čižinského, který směřuje k odstranění sporných bodů zhoršujících právní status některých rodinných příslušníků občanů ČR/EU.
Dale byly nahrány dva pozměňovací návrhy týkající se zdravotního pojištění dětí cizinců. Návrh poslance Čižinského přejímá právní úpravu z novely zákona o azylu a ZPC (ST 1033), která čeká v Poslanecké sněmovně na 1. čtení, a směřuje k alespoň částečně lepšímu postavení tzv. nepojistitelných novorozenců. Po přijetí toho pozměňovacího návrhu by měli do systému veřejného zdravotního pojištění přístup všechny narozené děti do 2-3 měsíců. Ještě šířeji jde pak návrh poslance Třešňáka, jehož cílem je zahrnout do veřejného pojištění všechny nezletilé děti cizinců, které pobývají v ČR na základě dlouhodobého pobytu.
Naše doporučení ke zmiňovaným pozměňovacím návrhům naleznete na tomto odkazu, factsheet k pojištění tzv. nepojistitelných novorozenců si můžete přečíst zde.
Systém návratů je zatím velice problémový, Evropská unie by se tak měla zaměřit na domlouvání a uzavírání smluv se zeměmi, odkud migranti pochází. Tento momentálně neregulovaný systém je velmi chaotický a i proto se Evropská komise snaží o nový systém, který je obsažený v migračním paktu EU.
„Sjednávat tyto dohody je velice složité. Když se podíváme na statistiky z roku 2020 nově příchozích, tak na prvních třech místech jsou právě země Tunisko, Alžírsko, Maroko, se kterými nemá EU sjednané dohody a nemají je tudíž ani členské státy. Tyto domovské státy se však dohodám brání, protože dobře vědí, kolik migranti pak naposílají peněz svým příbuzným v podobě remitencí.“
Více o tématu si poslechněte v Ranním Plusu Českého rozhlasu v rozhovoru s Martinem Rozumkem z Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Záznam dostupný zde: https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/plus/24/2020-10-31
Návrh Evropské komise obsahuje zlepšení v oblasti registrace žadatelů o azyl, ulehčení legální migrace za prací, lepší ochrany hranic a další. Kromě toho plán obsahuje i řešení solidarity v případě, že příchod žadatelů o azyl bude nadměrně zatěžovat jeden z členských států.
Jaký bude mít nový migrační pakt EU reálné dopady na jednotlivé státy? Poslechněte si záznam z online debaty, ve které vystoupili hosté Magda Faltová, Sdružení pro integraci a migrac a Vít Novotný, Wilfred Martens Centre for European Studies. Celou debatou provázel Vít Havelka, výzkumný pracovník Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Akci pořádali EUROPEUM Institute for European Policy a Katedra evropských studií IMS FSV UK.
Diskuze se věnovala především tématům jako, jak se proměnila migrační situace v Evropě od roku 2015 a jaká je migrační situace v Evropě nyní? Jak se změnily migrační toky? Co konkrétně obsahuje návrh Evropské komise? Jedná se o nově zabalené „migrační kvóty? Která opatření balíku se budou České republice nejvíce zamlouvat a ke kterým zase budeme mít výhrady? A je vůbec naděje, že se balík podaří odsouhlasit?
Diskuzi si můžete pustit ze záznamu na Facebooku EUROPEUM zde.
EU zatím uzavřela 17 readmisních dohod, o zpětném přebírání osob, ale vracení se nedaří. Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, k tomu dodává, že záleží především na vyjednávání se zeměmi původu migrantů. Podle znalců migrační problematiky by to však šlo těžko. Snadněji tam, kde EU země již mají vyjednané dohody o vracení s africkými zeměmi a snáz u jasně ekonomických migrantů. Tam stačí mít na to peníze (a chtít).
Další oblast, kde bychom mohli, měli, nabídnout pomoc jsou „border procedures“, tedy procedury na hranicích nárazníkových zemí. Pro přijímající státy to už dlouho a je a dále bude velmi náročné (přívalem uprchlíků jsou dlouhodobě přetíženy), tady snad můžeme nabídnout pomoc, poslat jižním zemím experty.
Těžko to půjde v případech, říká Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, kde se jedná o „Afghánce nebo třeba Pákistánce, kteří jsou navíc obvykle bez jakýchkoli identifikačních dokladů. Když domovská země – jen ta má povinnost svého občana přijmout – bude spolupracovat, je to teoreticky možné. Nebude-li spolupracovat, je to sci-fi a uplatnila by se ta varianta B, tedy že si Afghánce po osmi měsících bude muset sponzorský stát vzít k sobě a pokračovat v (marném) vyhošťovacím řízení odsud z České republiky.“
To pro ČR znamená podle Rozumka zhruba toto: „V praxi, jaká je dnes, bychom je zavřeli na šest měsíců za mříže do Bálkové a pak pustili s příkazem opustit území. Že všichni směřují na západ místo domů, už tady nikdo moc neřeší.“
Lidskoprávní organizace budou ostražité u zrychleného řízení, jež chce EK prosadit. Stále ještě jsme Západ, celá EU, podle Martina Rozumka proto „musí existovat záruky spravedlivého procesu, nezávislá právní pomoc a detence co nejkratší dobu s tím, že nezletilé děti bez doprovodu a rodiny s dětmi nemají v detenci pobývat“. Bude to extrémně náročné. Hledá komise, jak potichu vycouvat z dnešních mezinárodních právních úmluv a záruk, jež uprchlíky chrání? Jak vycouvat z humanity? Více se dočtete v komentáři Martina Fedrycha pro Aktuálně.cz, který najdete zde.
Evropská komise navrhla novou migrační politiku EU. Nový návrh pojednává především o přijímání azylantů členskými státy. Pokud státy azylanty nepřijmou, měly by se finančně i organizačně podílet na jejich návratech do země původu. V obou případech to pro členské státy znamená přijetí odpovědnosti za tyto migranty. Balíček nové migrační politiky EU obsahuje i návrhy na zrychlení celého azylového procesu. Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, odpovídá na otázky ČT 24, jaká povinnost vyplývá z tohoto balíčků migrační politiky EU pro členské země?
„Tento pakt je možný krok vpřed, kde cílem je ulevit zemím, které jsou nejvíce postižené migrací, jako je Itálie, Řecko, Španělsko a nějakým způsobem se s nimi o to břemeno podělit. A konkrétně návraty jsou poměrně složitá otázka. Platí v mezinárodním právu, že jediná země, která má povinnost přijmout navrátilce, je ta jeho vlastní. Takže se asi nemůžeme bavit o návratech třeba do Sýrie nebo do zemí rozvrácených válkou jako je Somálsko, ale pokud bychom měli plnit tuto část toho paktu, tak to zřejmě bude vyžadovat vyjednávání se zdrojovými zeměmi původu těch tzv. ekonomických migrantů jako třeba by mohla být Ghana. A ani v tomto Česká republika ani země V4 příliš nevynikají, takže je otázka, jestli my budeme schopni tuto část paktu plnit.“
Jak by měl vypadat podíl členské země na návratu člověka, který nezískal azyl? Jak je členská země zodpovědná za tohoto člověka? Co všechno tato odpovědnost za odmítnuté žadatele o azyl obsahuje? Více informací přináší rozhovor s Martinem Rozumkem na ČT 24.
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/220411058290923/dalsi-casti/7356
Havlíčkovo náměstí 2
130 00 Praha 3
IČO: 26612933
datová schránka: u2cd777
TEL. 224 224 379
Sdružení pro integraci a migraci Konsorcium nevládních organizací Organizace pro pomoc uprchlíkům Migrační manifest Uprchlíci vítejte
