Informace o šikaně obvykle nepřijde hned na první schůzce – často až po měsíci nebo dvou práce s dítětem. Na otázku „Proč jsi o tom nikomu neřekl?“ slyším odpovědi jako: „Stejně by mi nikdo nevěřil“, „Nic tak strašného se vlastně neděje“, „Zkoušel jsem to říct paní učitelce, ale ona věří jim“ nebo „Neumím tak dobře česky, abych to vysvětlil.“
V takových případech připravuji dítě, aby o tom řeklo rodičům – buď o samotě, nebo se mnou v místnosti. Od tohoto okamžiku začíná skutečná psychologická práce: posilujeme sebevědomí, učíme se techniky verbální sebeobrany, hledáme kroužek nebo komunitu, kde se dítě může cítit bezpečně. Je velmi důležité, aby dítě mělo prostředí, kde se cítí v přijetí a bezpečí.
Rodiče a děti učím upřímnosti, důvěře a tomu, jak mluvit o důležitých i méně důležitých věcech. Rodiče učím jednoduše naslouchat – bez komentářů a hodnocení. Protože dokud dítě nezačne mluvit, rodiče mu, bohužel, nemohou pomoci.
Paralelně pracuji i s rodiči. Každý dospělý má své vlastní životní zkušenosti a rozdílné hranice toho, co považuje za „normální“. Často je potřeba vysvětlit, že šikana není jen fyzické násilí. Někteří rodiče se nechtějí dostat do konfliktu. Jiní se bojí komunikovat se školou kvůli jazykové bariéře. V takových případech posiluji jejich sebejistotu a dávám doporučení, jak správně jednat se školou.
Na druhém konci spektra jsou rodiče, kteří jsou připraveni jít školu „napadnout“ – hádkou nebo dokonce fyzicky (mimochodem to je často důvod, proč dítě rodičům nic neřekne). Takové rodiče nejprve stabilizuji a vysvětluji, že verbální konfrontace s agresivním dítětem nebo jeho rodiči nic neřeší a může situaci ještě zhoršit. Dále je učím, jak správně komunikovat se školou.
Školy hrají klíčovou roli v prevenci a řešení šikany – a právě včasné rozpoznání varovných signálů je tím prvním krokem k ochraně dětí. Pedagogové by měli být citliví na nenápadné náznaky, jako jsou posměšné poznámky, nevyrovnané konflikty, izolace některých žáků či změny v chování – například zvýšená plačtivost, neklid nebo zhoršení prospěchu. Dítě, které se cítí v ohrožení, často vyhledává blízkost dospělých, vynechává vyučování a může si stěžovat na různé zdravotní obtíže bez jasné fyzické příčiny.
Zásadní je přestupky chování řešit, být důslední. Vést děti k omluvě. Klást důraz na třídní normy. Důležitá je i prevence, tedy průběžně pečovat o klima třídy a zajistit ve třídách bezpečné prostředí, například posilovat pozitivní chování, důsledně nastavovat třídní normy a vést děti k odpovědnosti. Cílem by mělo být nejen zastavit konkrétní projevy šikany, ale budovat bezpečné a respektující prostředí, kde má každé dítě své místo. „V Simi děláme pro školy preventivní program zaměřený na porozumění příčin a dopadů migrace, který rozvíjí empatii a respekt k jiným kulturám skrze otevřený dialog. Program pomáhá vytvářet prostředí, ve kterém se rozmanitost nevnímá jako důvod k posměchu, ale jako přirozená součást školního života“, uvádí expertka na vzdělávání v Simi.
Podle psycholožky Tetiany Mikové i dalších odborníků je také zásadní zapojení širšího prostředí – kolektivu, učitelů i veřejnosti. Prevence šikany není jen otázkou individuálního přístupu, ale i práce s celou třídou a měla by stát na rozvoji socioemočních dovedností a budování vztahů ve třídě a vytváření atmosféry, ve které má každý právo být sám sebou.
Jak by měla škola postupovat při řešení šikany?
Řešení šikany nesmí být nahodilé ani zůstávat jen u napomenutí viníků. Školy v aktualizovaných metodických pokynech MŠMT jasně daný postup.
Každý zaměstnanec školy má povinnost jednat při podezření na šikanu – i drobné projevy, jako výsměch či vylučování ze skupiny, je třeba brát vážně. Prvním krokem je rozpoznání varovných signálů a ověření situace diskrétním šetřením, aby se předešlo šíření strachu mezi žáky.
Pokud se podezření potvrdí, škola vytvoří vyšetřovací tým složený z pracovníků Školního poradenského centra, třídního učitele a vedení školy. Následují individuální rozhovory – nejprve s obětí, pak se svědky a nakonec s agresory – vedené citlivě a bez přítomnosti dalších osob. Rodiče oběti i agresora musí být informováni a mají právo být přítomni u dalších kroků.
Po důkladném vyhodnocení tým rozhodne, zda se jedná o šikanu, a navrhne odpovídající opatření. Oběti je třeba zajistit bezpečné prostředí a podporu, agresorovi zase jasné hranice a výchovné vedení. Často je nutné pracovat i s celým třídním kolektivem. Do řešení mohou být zapojeni školní psychologové nebo externí odborníci.
V případě závažné šikany – například fyzického násilí nebo kyberšikany – má škola povinnost oznámit situaci Policii ČR a OSPODu. I po ukončení případu je důležité pokračovat v práci s třídou i jednotlivci a sledovat vývoj vztahů. Celý proces musí být důsledně dokumentován a veden v souladu s pravidly ochrany osobních údajů.
Více praktických kroků i kontaktů je dostupných na stránkách Prev-Centra. Pomoci může také Linka bezpečí nebo školní metodik prevence.
Jak poznat, že vaše dítě může být obětí šikany? Sledujte nenápadné signály. Pokud dítě nemá žádné kamarády, nechce mluvit o dění ve třídě nebo nechce do školy chodit, může to být varovný signál. Podobně pokud působí vystrašeně před odchodem do školy, začne měnit trasu do školy nebo se jí úplně vyhýbá – například tím, že chodí za školu.
Všímejte si také fyzických známek násilí, jako jsou modřiny, škrábance nebo jiné zranění, která si dítě neumí věrohodně vysvětlit. Přichází domů s poškozeným oblečením nebo rozbitými věcmi, případně je nemá vůbec. Když se zeptáte proč, často se vyhýbá odpovědi nebo uvádí nepravděpodobné příběhy. Změny se mohou projevit i ve školním výkonu – náhlé zhoršení prospěchu, ztráta zájmu nebo motivace jsou častým důsledkem psychického tlaku.
Pozor si dejte i na finanční chování. Pokud dítě často potřebuje peníze, neplatí si obědy nebo tvrdí, že peníze opakovaně ztrácí, může to souviset se šikanou. Také neobvyklé zacházení s telefonem, jeho schovávání nebo výskyt posměšných komentářů na sociálních sítích mohou být důležité indicie.
Dítě, které je šikanováno, může procházet výraznými změnami nálad – od uzavřenosti až po náhlé výbuchy agrese vůči sourozencům. Časté jsou i nevysvětlitelné zdravotní obtíže, které nezachytí ani lékařská vyšetření. V krajních případech může dojít k sebepoškozování nebo vyhrožování sebevraždou.
Neignorujte varovné signály. Buďte na straně svého dítěte, dejte mu jasně najevo, že mu věříte a že ho chcete chránit. Zkuste s ním trpělivě a bez nátlaku mluvit a zjistit více o tom, co se děje.
Jakýkoli incident, který připomíná šikanu, popište písemně učiteli – ideálně přes školní aplikaci Bakaláři nebo e-mailem. Každá událost se stává faktem, pouze pokud je zaznamenána.
V dopise / e-mailu zachovejte věcný a zdvořilý tón, co nejpřesněji popište, co se stalo, a požádejte o pozornost směrem k emoční atmosféře ve třídě. Migrantům doporučuji, aby si nechali pomoci od známých, kteří dobře ovládají češtinu a umí formulovat klidně a slušně. Rozhodně nedoporučuji překládat přes Google Translate – v tom případě je lepší využít ChatGPT.
Pokud se situace do týdne neřeší, napište další podobný e-mail, tentokrát s kopií řediteli.
Pokud ani to nepomůže, požádejte o osobní schůzku s učitelem a ředitelem. Trvejte na tom, aby jednání probíhalo oficiálně. Pokud je potřeba, požádejte o možnost vzít si s sebou tlumočníka. Žádost je nutná – škola má právo nepustit cizí osobu do svých prostor. Ptejte se, jaký je školní plán řešení šikany a žádejte, aby ze všech jednání byly vyhotoveny písemné zápisy. Jasná a systematická komunikace je klíčová.
Pomozte dítěti shromáždit důkazy o šikaně – uchovávejte poškozené věci, dělejte snímky obrazovky z komunikace na sociálních sítích nebo jakékoli jiné relevantní materiály. Může se to hodit při řešení se školou, ale i v případě právních kroků.
Ve většině případů se šikana mezi dětmi podaří vyřešit již v tomto bodě. Obzvlášť pokud oběť neporušuje školní řád. Někdy šikana přetrvává, i když už byla nahlášena a řešena. V krajních případech je možné zvažovat i přestup na jinou školu – i když to není jednoduché a systémově snadné řešení, pro některé děti to může znamenat skutečný nový začátek. I zde je důležité, aby bylo dítě podpořeno – nejen prakticky, ale také psychologicky. Přechod na novou školu by měl být provázen péčí a vysvětlením, že opustit toxické prostředí není selhání, ale akt sebeochrany. Pokud se rozhodnete situaci řešit přechodem na jinou školu, informujte vedení o situaci žáka na předchozí škole, aby s tím škola mohla dále pracovat. Při přestupu pak doporučujeme spolupráci s metodiky prevence.
Nebojte se při řešení obrátit na odborníky. Můžete kontaktovat například rodičovskou Linku bezpečí na čísle 606 021 021, kde vám poradí, jak v podobné situaci postupovat. Další kontakty na krizové linky najdete například v letáku organizace SOFA. Pokud jde o fyzické násilí, je namístě obrátit se na Policii ČR.
A nezůstávejte lhostejní ani v případě, že se šikana týká někoho jiného – spolužáka nebo kamaráda vašeho dítěte. I tehdy kontaktujte školu a dejte najevo, že vám na bezpečí dětí záleží.
+ rádce od METY
Když se dítě stane obětí šikany, často se ocitá v situaci, kterou neumí samo zvládnout. Může se cítit zmatené, osamělé, zahanbené – a především bezmocné. Prvním a nejdůležitějším krokem, který může udělat, je uvědomit si, že to, co zažívá, není normální a v žádném případě za to nenese vinu. Nikdo nemá právo ho ponižovat, vyčleňovat nebo mu ubližovat – ať už jde o spolužáky, nebo kohokoli jiného.
Děti by měly vědět, že mají právo si chránit své hranice. Pokud je někdo zesměšňuje, nadává jim nebo jim fyzicky ubližuje, je důležité, aby se pokusily jasně a klidně vymezit – třeba větou „Nech mě být“ nebo „Tohle už není sranda“. Psycholožka Barbora Downes také radí na nadávky nereagovat: „Agresora to pak může přestat bavit, když uvidí, že jeho chování nikoho nezraňuje“.
Zároveň si ale musíme přiznat, že ne každé dítě má sílu se bránit. A právě proto je tak zásadní, aby vědělo, že v tom není samo a že se může obrátit na dospělého, kterému důvěřuje.
Z našich zkušeností vyplývá, že formy podpory je třeba aktivně nabízet. Spoléhat na to, že si dítě samo přijde říct o pomoc, je často nereálné. Pro některé žáky – například z jiného kulturního prostředí – může být požádání o pomoc vnímáno jako další stigmatizace. O to důležitější je, aby učitelé uměli vstupovat do situací citlivě a s respektem.
Pokud se dítě necítí na osobní rozhovor, může využít anonymní pomoc Linky bezpečí, která je zdarma dostupná na čísle 116 111.
A konečně – je důležité připomínat dětem, že i když šikanu nezažívají samy, mohou pomoct těm, kteří ji zažívají. Zastat se někoho, kdo je terčem výsměchu nebo vylučování, nemusí znamenat hádku nebo hrdinský čin. Někdy stačí krátká věta, třeba „Tohle není v pořádku“ nebo „Nechte ho být“. Nebo jednoduše dojít za učitelem a říct, co se děje. Děti, které jsou šikanovány, často potřebují jen vědět, že nejsou úplně samy. A právě spolužáci mají často v rukou víc, než si myslí.
Šikana není ostuda toho, kdo ji zažívá. Je to selhání prostředí, které ji dovolilo. A čím dříve o ní začneme mluvit otevřeně, tím větší je šance, že ji dokážeme společně zastavit.
Nebát se ozvat: https://www.linkabezpeci.cz/-/moje-dite-je-sikanovano
Další tipy: https://www.terapio.cz/blog/sikana
Děti, které kvůli válce musely opustit svůj domov, čelí na českých školách nové hrozbě – šikaně. Někdy jde o posměch kvůli přízvuku, jindy o otevřenou nenávist. „Šikana je problémem většiny škol. Vyskytuje se v různé míře téměř všude,“ upozorňuje organizace Nevypusť duši. Selhává včasná reakce ze strany školy, ale i rodičů či samotného dítěte. Přitom šikana může mít hluboké a dlouhodobé dopady na psychické zdraví i školní úspěšnost dítěte.
Dany už delší dobu snášel posměšky a postrkování ze strany skupiny sedmáků. V duchu si říkal: „Nejsem slaboch, vydržím to.“ Viděl, že podobné chování zažívají i další chlapci. O všem si povídali jen mezi sebou – rodičům se nesvěřil. Situace se však postupně zhoršovala…Jednoho dne, po vyučování, když se vracel domů klidnou uličkou, ho skupina chlapců fyzicky napadla. S výkřiky: „P…j Ukrajinec, nemáš tu co dělat, vrať se na Ukrajinu!“ ho srazili na zem a udeřili do hlavy. Neví, jak dlouho ležel bezmocně na zemi – ztratil vědomí.
Tento příběh řešila na jedné pražské škole interkulturní pracovnice z naší organizace Simi v roce 2023. V tomto případě se maminka obrátila s žádostí o pomoc na školu. Škola situaci začala ihned řešit. Není to však samozřejmost.
„Když vám spolužák plivne do obličeje jen proto, že jste z Ukrajiny, něco je špatně. Ale když na to nikdo nereaguje, je to ještě horší,“ popisuje jedna z ukrajinských maminek, která se rozhodla své dítě kvůli šikaně ze školy odhlásit a přihlásit na jinou školu. Není sama. Podobnou situaci řešila v tomto školním roce i naše klientka: „Spolužáci mému synovi nadávali, strkali ho, brali mu věci. Obrátili jsme se na školu, ale ta věc neřešila, a tak jsme přešli do jiné školy. Teď je syn spokojený a v nové škole má spoustu kamarádů.”
„V organizacích, které se věnují podpoře migrantů, se opakovaně setkáváme s příběhy ukrajinských dětí, které se staly terčem útoků svých spolužáků – ať už verbálních, psychických, nebo fyzických. Některé děti se bojí chodit do školy, jiné mlčí, dokud není pozdě. Setkáváme se s tím, že rodiče se bojí konfrontovat školu, aby se situace jejich dítěte ještě nezhoršila,“ říká expertka na vzdělávání v Simi.
“Ukrajinci nejsou zvyklí si stěžovat”, doplňuje naše psycholožka pracující s ukrajinskými, ruskojazyčnými i českými dětmi a upozorňuje, že jen velmi zřídka přivedou rodiče dítě s tím, že je obětí šikany.
“V 95 % případů přicházejí děti kvůli špatnému prospěchu nebo stížnostem školy na jejich chování. Jinými slovy – dítě, které je zoufalé z problémů ve škole, doma místo podpory dostává trest, a přitom dál mlčí o tom, co se skutečně děje.”
Dodává k tomu: “Často se oběti šikany dostávají ke mně na doporučení pediatra – objevují se somatické zdravotní problémy a lékaři nenacházejí žádné objektivní příčiny. V tomto směru si velmi vážím českých škol. Ředitelé, pokud vidí problémy s adaptací, někdy posílají dítě k psychologovi i povinně. Učitelé si často vyžádají můj kontakt, aby se mohli poradit, jak pomoci dítěti začlenit se do kolektivu.”
Organizace Nevypusť duši upozorňuje: „Šikanu je těžké zmapovat, protože často zůstává dlouho skrytá.“ Pracovnice z organizace Nevypusť duši upozorňují: „Jedním z nejčastějších důvodů, proč se šikana ve školách neřeší, je její bagatelizace.“
Organizace Nevypusť duši na své stránce popisuje, jakým plíživým procesem šikana často je. „Šikana přitom obvykle začíná nenápadně – třeba tím, že někdo ve třídě není oblíbený, ostatní se mu vyhýbají, pomlouvají ho nebo si z něj dělají legraci. V náročných situacích si pak spolužáci vybíjejí napětí právě na něm.” Důležité je zastavit šikanu už v tomto momentu. Když se utvoří skupina agresorů, kteří začnou oběť cíleně šikanovat a chování se ve třídě stává „normou“, je náprava vztahů ve třídě mnohem náročnější.
„Zásadní v řešení šikany tedy je si uvědomit, že hranice mezi škádlením a šikanou je velmi tenká. Pokud si dítě neumí z legrace „vrátit“, bránit se nebo se cítí bezmocně, a přitom nepříjemné chování přetrvává, nejde už o škádlení. Je čas zasáhnout.“
Důležité je nepodceňovat ani šikanu, která se odehrává online. Děti jsou dnes často terčem posměchu na sociálních sítích, někdo jim může posílat urážlivé zprávy, zveřejňovat jejich fotky bez svolení nebo je zesměšňovat v online hrách. I toto je forma šikany a je potřeba ji brát vážně. Děti by měly být vedeny k tomu, aby si takové zprávy nevymazávaly, ale naopak si je uchovaly – například pomocí screenshotů. Mohou sloužit jako důkaz a pomoci dospělým při řešení situace.
Žáci a žákyně s odlišným kulturním zázemím bývají ve školním prostředí snadno rozpoznatelní – ať už kvůli přízvuku, neznalosti českého jazyka, odlišnému chování nebo kulturním zvyklostem. Tyto odlišnosti je mohou ve třídě izolovat a vést k jejich stigmatizaci. Výzkum Kabancové a Machovcové z roku 2018 ukázal, že děti migrantů mají vyšší pravděpodobnost stát se terčem různých forem šikany, přičemž významnou roli hraje tlak na přizpůsobení se většinové společnosti. Děti jsou často konfrontovány s očekáváním rychlé asimilace, na kterou nejsou připraveny. Pokud těmto nárokům nedokážou dostát, bývají z kolektivu vylučovány.
Nejedná se ale jenom o ukrajinské žáky. Minulý rok řešila šikanu svého syna i rodina ze Sýrie: “Děti mu říkaly, že má v tašce bombu a pořád na něj pokřikovali. Problémem nebyla čeština, tu má skvělou, ale barva pleti. Najednou se mu zhoršil prospěch, měl jedničky, pak najednou pětky. Každý den se vracel ze školy a plakal. Začal mít bolesti břicha, nechtěl chodit do školy. Začala jsem situaci řešit, ale dostala jsem radu, ať nemluvím a nestěžuji si. Třídní učitelka problém nechtěla vidět, nakonec jsme požádali o přestup na jinou školu a je to lepší. Teď cítím, že jsme na škole, kde ředitel i učitel mají zájem a jsme tam teď spokojeni.”
U dětí s uprchlickou zkušeností navíc hraje roli i psychické zatížení. Musí se rychle adaptovat – naučit se nový jazyk, najít si kamarády, orientovat se ve školním systému – a přitom často nesou obavy o blízké, kteří zůstali v zemi, která není bezpečná. Tento dlouhodobý stres může vyústit v chování, které je ve škole vnímáno jako problematické, a to může negativně ovlivnit jejich vztahy s učiteli i spolužáky.1
Problematické někdy je i chování učitelek a učitelů, pokud posměšky přehlíží nebo dokonce podporují. Naše psycholožka upozorňuje, že někteří podceňují emoční stav dítěte. “Často dochází k dobře maskovanému posměchu – například když stydlivé dítě pravidelně nutí prezentovat před třídou, vysmívají se jeho tichému hlasu, vzhledu, žádostem o záchod, přízvuku nebo chybám ve výslovnosti. Někdy dochází i k přímým urážkám dítěte. Třída si z učitele bere příklad: Když to může učitel, je to v pořádku.“
Někdy se situaci podaří vyřešit uvnitř školy, jindy je potřeba zapojit odborné organizace a zahájit šetření. Podobný případ jsme řešili i v Simi: „V tomto školním roce jsme podporovali žáka, který i přes dlouhodobou mimoškolní pomoc nevykazoval zlepšení v českém jazyce. Kontaktovali jsme vyučující s prosbou o informace k učivu a doporučení k procvičování. Místo spolupráce však začala učitelka o žákovi mluvit v negativních souvislostech, jeho známky se zhoršily a maminka váhala, zda situaci řešit, aby mu ještě více neuškodila. Ke zlepšení došlo až po opakovaném jednání se školou.“
Tento příběh ukazuje, jak důležité je vidět dítě v kontextu jeho životní situace a hledat způsoby, jak mu být oporou – i tehdy, když jeho chování neodpovídá běžnému očekávání. Neúspěch dítěte ve škole nemusí znamenat nedostatek snahy. Mnohdy jde o důsledky hlubších problémů, které známky ani kázeňská opatření samy o sobě nevyřeší. Každé dítě potřebuje zažít přijetí, důvěru a respekt. Teprve v takovém prostředí se může učit se a rozvíjet svůj potenciál.
Představený návrh je pro nás velké zklamání, jde proti usnesení Rady vlády pro lidská práva z 1. 9. 2020, neboť nezajišťuje systémovou podporu při integrací dětí cizinců do škol, dokonce by situaci většiny z nich zhoršoval, komentuje návrh předsedkyně vládního Výboru pro práva cizinců Magda Faltová.
Ředitelé škol, představitelé platforem, vzdělávacích institucí a nevládních organizací se připojují k návrhům na změny navrženého systému a v otevřeném dopise upozorňují ministra školství na negativní dopady současných navrhovaných změn na děti a žáky bojující s nedostatečnou znalostí vyučujícího jazyka. Návrh počítá se zavedením jazykové přípravy ve školách s vyšším procentním zastoupením žáků cizinců. Bohužel ale opomíjí situaci více než 90 % škol v ČR, které mají žáků jen několik, ale přesto je musí vzdělávat. Ministerstvo sice navrhuje v regionech zavést spádové školy, kam by měli žáci za jazykovou výukou dojíždět, případně se jí účastnit online. Zapomíná ale, že nejvíce je žáků na prvním stupni a ti do vzdálených škol sami dojíždět nebudou. Kritiku sklízí také opomíjení dětí s nedostatečnou znalostí jazyka s občanstvím ČR. A pak také žáků cizinců, kteří chodí do českých základních škol více jak 12 měsíců. Ti by neměli nárok na žádnou podporu. Účastnit se výuky přitom stále musí, ale kvůli nedosažitelné jazykové přípravě zcela bez porozumění obsahu.
Kromě nového systému hrozí také omezení podpory ve výuce v rámci inkluze, za kterou ministerstvo nedávno sklidilo kritiku. V případě žáků s neznalostí jazyka by žáci přišli o podporu pedagogickou intervencí, asistenty pedagoga, ale i podporu v běžné výuce individuálním přístupem podle individuálního vzdělávacího plánu.
Doufali jsme, že nový systém bude příležitost konečně zlepšit situaci škol vzdělávajících žáky s OMJ a samozřejmě samotných žáků, kteří jsou dlouhá léta opomíjeni. Návrh ovšem zlepší situaci pouze v desetině z těchto škol, zejména ve velkých městech. Zbývajícím školám se situace nezlepší nebo se dokonce zhorší. A dětí, které budou sedět ve školách bez porozumění, bude stále příliš mnoho,“ dodává programová ředitelka METY Kristýna Titěrová.
V otevřeném dopise odborníci upozorňují, že navrhované změny zásadním způsobem negativně dopadnou na úspěšnost všech žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. A to především proto, že veškerá pozornost je věnována pouze výuce češtiny v krátkodobé jazykové přípravě, ale opomíjí pro školní úspěšnost zásadní dlouhodobou podporu (akademického) jazyka v rámci běžné výuky. Ta by těmto žákům měla být poskytována paralelně s jazykovou přípravou formou úprav obsahu, metod a hodnocení ve vzdělávání. Ideálně bez nutnosti doporučování z poraden.
Prohlédněte si také infografiku, která shrnuje pro a proti nového systému, potřeby škol a jak by vypadala podpora v regionech, pokud by byl návrh takto přijat.
Zároveň doporučujeme prohlédnout si infografiku k současné situaci na ZŠ, kde je znázorněno, jak vypadala podpora žáků s OMJ v roce 2019 a na co systém navazuje.
Organizace Meta, Člověk v Tísni nebo Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty a další organizace se tak připojily ke stanovisku ČOSIV, České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, k návrhům na změny a zároveň v otevřeném dopise Meta, o.p.s. upozorňuje ministra školství na negativní dopady navrhovaných změn na děti a žáky s neznalostí či nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka.
Kromě nároku na podporu asistentem pedagoga ztratí školy také možnost normovaného financování pedagogické intervence. V případě žáků s nedostatečnou znalostí jazyka se jedná o velmi potřebnou podporu, která umožňuje například individuální doučování slovní zásoby a obsahu z předmětů, díky čemuž se žáci mohou snadněji zapojit do výuky, rozvíjet své znalosti a dovednosti a tím i naplňovat svůj potenciál. Novela navíc znemožňuje poskytování pedagogických intervencí asistentem pedagoga, ke kterému v praxi často dochází a jeví se jako účelné.
V současné době se ve školách v celé ČR vzdělává přes 47 tisíc dětí a žáků s cizí státní příslušností, pro mnoho z nich je čeština novým jazykem a teprve se jí učí. Ve školách je také nezanedbatelné množství dětí a žáků s občanstvím ČR, pro které je čeština také druhým nebo dalším jazykem. Navrhované změny jsou pro tyto děti a žáky diskriminační, nezohledňují totiž nejlepší zájem každého z nich. Navíc jsou v rozporu se školským zákonem, mezinárodními úmluvami a i se strategickými dokumenty samotného ministerstva. Jedním z cílů Strategie 2030+ je totiž snižování nerovností ve vzdělávání. Navrhované změny ale povedou k jejich zvyšování.
Havlíčkovo náměstí 2
130 00 Praha 3
IČO: 26612933
datová schránka: u2cd777
TEL. 224 224 379
Sdružení pro integraci a migraci Konsorcium nevládních organizací Organizace pro pomoc uprchlíkům Migrační manifest Uprchlíci vítejte
